Dotkni se řekou – zbytek poplyne
Obkročmo slovy
(Anebo taky NE-)
Vítá Vás MIMO.Ň
I tady řádí Mimo.ň
Sem si chodí číst i Mimo.ň
Bůh spánku I.
Čekej tiše, vždyť víš, že všechno bude
…
Zvadlé květiny zvednou hlavy, odřezané maso
Naroste zpět
Prázdnou chodbou se znovu rozezní
Ozvěna našich hlasů Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 31.12.2016
https://mimoon.wordpress.com/2016/12/31/buh-spanku-i/
O bezejmenných bitvách a zakopaných slunečnicích
Staré pravidlo říká, že jenom málokdy najdeme to, co právě hledáme… ale to, co místo toho objevíme, bohatě vyváží případný rozdíl v položkách. Já toho dne – krom zelené turistické značky – v podstatě nehledala nic. Jenom jsem po mnoha letech konečně vylezla na nejvyšší kopec v kraji. Naposledy jsem tu byla jako dvanáctiletá s tátou. Tedy –byla… Z našeho výletu si bohužel pamatuji jen útržky, protože mě někde v polovině kopce bodl hmyzák, s jehož jedem nebylo moje tělo až tak kamarád. Táta mě celou cestu zpátky do města až na pohotovost napůl nesl, napůl vlekl jako žok pilin. Nebyla jsem žádný drobeček, a tak se mu trénink s pytli cementu na nekonečné stavbě rodinného domu v tu chvíli vážně vyplatil. Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 11.10.2016
https://mimoon.wordpress.com/2016/10/11/15047/
Prší – celá verze
Místo úvodu Tenhle text původně vycházel na přelomu let 2013 a 2014 na Mimoni v jedenácti pokračováních. Strukturu kapitol jsem zachovala, jen ho tu najdete v jednom bloku. Není to radostný čtení, a nikdy nebude. Ale jsem ráda, že je to venku. Nastává čas udělat místo novým textům, jiným slovům, a moc doufám, že i veselejšího rázu. Od doby první publikace se celá řada věcí změnila. Té, která každou z kapitol četla jako první, v kuchyni, u vlastnoručně smontovaného stolu plného popela z cigaret, hrnků od kávy, stavebních nákresů a účtenek za naftu, se už se na dojem z textu nezeptám. Kéž bych jí mohla za všechny otázky a připomínky ještě jednou poděkovat. Hedvičin předobraz jsem přestala hledat. Dávám jí volnost. Jim oběma. A doufám, že to stačí…
Posted by Mimo.ň on 9.10.2016
https://mimoon.wordpress.com/2016/10/09/prsi-cela-verze/
Z deníku Lenošky II aneb 2015 in review
Zatímco vánočním tikům odolávám poměrně úspěšně, bilanční hnutí konce roku mě ani letos nenechává úplně lhostejnou. Zčásti proto, že je co bilancovat… a poslední jemné kopnutí (s razancí a přesností ne zcela střízlivé obsluhy benzinové pumpy v Prostředních Kotěhůlkách těsně před zavíračkou) mi poskytl jako již tradičně WordPress automat. Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 30.12.2015
https://mimoon.wordpress.com/2015/12/30/2015-in-review/
Do Pyšel
Často věříme, že víme, proč co děláme. Zdá se nám, že přesně známe důvody svého počínání – a přece nevíme vůbec nic. A kdybychom věděli, těžko říct, jestli by to bylo v danou chvíli k něčemu dobré.
Když jsem se v neděli vydávala na cestu do Pyšel, nejela jsem tam proto, abych si otrhala poslední letošní rajčata Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 7.10.2015
https://mimoon.wordpress.com/2015/10/07/do-pysel/
Konec nylonového věku, guláš z divočáka a perzián
Jsou bytovky, ve kterých můžete bydlet celou řadu let, aniž byste o svých sousedech zjistili cokoliv bližšího. A jsou naopak takové, které barvitými příběhy doslova hýří, a nemyslím teď zcela nutně meeting místních drben před vietnamskou večerkou ani pravidelný pachový vzorek, který dorazí do vašeho bytu vždy přesně 4,5 minuty poté, co si soused při smažení bramboráků zapne digestoř. Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 16.3.2015
https://mimoon.wordpress.com/2015/03/16/konec-nylonoveho-veku-gulas-z-divocaka-a-perzian/
Jinovatkou
Zdáš se mi – v rozbořeném domě
Do krovů spadl Měsíc
Tichounce prská na oleji noci
Možná jsi tečka za větou Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 8.2.2015
https://mimoon.wordpress.com/2015/02/08/jinovatkou/
Z deníku Lenošky
Před několika měsíci jsme se – můj tehdejší zaměstnavatel a já – víceméně přátelsky dohodli, že půjdeme každý svou vlastní cestou. Vzhledem k tomu, že svým spádem tato dohoda až podezřele připomínalo náhlou příhodu břišní, byla jsem zpočátku na rozpacích, jak s nabytou svobodou co nejlépe naložit. A také jsem se musela rozhodnout, je-li svoboda skutečně svobodou. Asi tři týdny trvalo, než jsem dospala nastřádaný deficit. A od té doby si to užívám.
Mimo jiné:
a) už se nebudím s nutkáním co nejdříve se zalogovat. Nemočím tak, abych stihla pauzu mezi načítáním dvou dokumentů. Přibývá dní, kdy potravu konzumuji vsedě. Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 1.2.2015
https://mimoon.wordpress.com/2015/02/01/z-deniku-lenosky/
Já se tam vrátím aneb O zlaté náušnici a tátově chřipce
Některá vítězství nakonec až tak moc vítězstvími nejsou. Může se taky celkem snadno stát, že prohrajeme tam, kde jsme vůbec nesoutěžili. A někdy platí, že není důležité nejen zúčastnit se, ale samotnou soutěž vůbec ve zdraví přežít. Nebo se aspoň neutopit.
Sytě tyrkysový plakát lákající na sobotní plaveckou soutěž v sousedním městě visel toho února snad na každé nástěnce naší školy. Chvíli jsem váhala, protože plavat jsem se naučila až na samém konci letních prázdnin, kdy bylo v koupališti za vsí více kalu u dna než vody a v kakacích křovíčkách na stráni nad koupálkem už místo úchylů Vejvody a Hláska hřadoval podzim. Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 17.1.2015
https://mimoon.wordpress.com/2015/01/17/ja-se-tam-vratim-aneb-o-zlate-nausnici-a-tatove-chripce/
Postavme se k tomu čelem aneb 2014 in review
… musím říct, že pokud by nezaujatý pozorovatel soudil mimoní hemžení čistě podle publikační čilosti v uplynulých 12 měsících, musel by nabýt dojmu, že Mimoň usnul mimořádně tuhým ne zimním, ale celoročním spánkem. Přepočet na vlaky newyorské podzemky to moc nevylepší. (Řiká se tom EUFEMISMUS, vážení…).
O čem všem jsem mohla v roce se čtrnáctkou na konci psát a nepsala jsem? O loupání pomerančů. O výletech do antikvariátu, o cestách do nemocnic a z nemocnic, o vůni sedmikrás a o štípání dřeva. O rozchodech, zklamáních, nových začátcích, přibouchnutých dveřích (a polámaných nehtech), o Boudě budce a Kasperu Stillerovi, o kočkách, snech a odcházení. O sněhu, který nenapadl, o dalším – tentokrát vážně posledním stěhování, o černých svetrech a bledě modrých očích, o chuti rudého vína a taky o dnech tmy.
I o sobě. O tom, jak vidím tenhle svět, který je krásný i krutý i tehdy, když se zrovna nedívám. A tehdy možná ze všeho nejvíc. O tom, že i já jsem často… taková. Nechápající. Divná. Bezcitná. Raději trapná, nežli instantní.
Kéž bych to všechno dokázala letos dohnat. Psát. Žít. Přemýšlet. Sdílet. Věřit. Ano. Protože stále platí to staré dobré předsevzetí: nepřestanu věřit ve svou šťastnou hvězdu, i kdyby se nakonec ukázalo, že jsou to jen světla ujíždějícího autobusu. Ano. Tak o tom. Ze všeho nejvíc.
Here’s an excerpt:
A New York City subway train holds 1,200 people. This blog was viewed about 6,600 times in 2014. If it were a NYC subway train, it would take about 6 trips to carry that many people.
Posted by Mimo.ň on 30.12.2014
https://mimoon.wordpress.com/2014/12/30/2014-in-review/
O knoflících ke kabátu a čtení myšlenek
Pod štětcem tmy se otvírají cesty – celý den svítilo slunce a já čekala na stmívání a pomalu, pomaloučku se vypravovala do lékárny. Na nákupy. Pro pytel kočkolitu. Jako bych tušila, že teprve v onu hodinu mezi tmou číslo 87.Aq a prastarým odstínem, jenž pravidelně čpívá předvčerejším vínem (a proto raději ani žádný kód nemá a mít nebude) je ve vzduchu ta pravá inspirace. A to se potom dějou věci…!
Inspirace, díky níž i cynický tramvaják nakrátko porozumí řeči zvířat, popeláři se popadnou za ruce a radostně tančí za vozem, z nějž do rytmu jejich kroků vlají fáborky prázdných obalů od eidamu a másla (a kakaových sušenek)… a v obchodě, kam jste zašli překvapivě nakoupit, poznají beze slova, co potřebujete. Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 8.12.2014
https://mimoon.wordpress.com/2014/12/08/o-knoflicich-ke-kabatu-a-cteni-myslenek/
Kung Pao František Peterka… aneb Probudit se doma
Když všichni odejdou, pavouci soukají magické sítě, jimž se žádný dreamcatcher hned tak nevyrovná. Ty nejdůležitější věci se dějou pokaždý, když nikdo není na dohled. Když osamí zahradní židle na verandě a vítr vyhání z popelníku šedavé vločky dávno studeného cigaretového popela, neviditelný měsíc stále couvá a kdesi pod smrčky se probudí první pták… třepotá se proklatě nízko nad velkými plochými kameny na dvoře olezlý psí ocásek. Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 20.6.2014
https://mimoon.wordpress.com/2014/06/20/kung-pao-frantisek-peterka-aneb-probudit-se-doma/
Ani nevíš
Možná, že každý anděl voní po letící labuti tak jako poprvé, když sepraným nebem pomalu lezly červánky. Tak nějak tenkrát. Řekli jsme si tehdy, že vítr v zatáčkách nočních ulic umí šeptat věci.. My tohle všechno přece věděli.
Když mi bylo šestnáct, páchala jsem sebevraždu nejmíň jednou za týden. Prakticky vzato by asi bylo přesnější říci, že jsem spíše zkoušela, co moje tělo všechno snese a vydrží, sekundárně pak šlo o zátěžové zkoušky rodičovské trpělivosti. Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 9.6.2014
https://mimoon.wordpress.com/2014/06/09/ani-nevis/
Jak nenapsat báseň
Vezmeš tužku a kus papíru – nejlépe takový, na který se psát vůbec nesmí. Vysvědčení, domovský list, stále platnou bankovku blíže neurčené výše.
Venku tma časného jitra podobna kaviáru a pod tuhou na tom zakázaném papíře se svíjejí první slabiky. Mysli na vůni právě ulovených ryb. Mezi listy staré knihy vloženou kapří šupinu. Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 6.2.2014
https://mimoon.wordpress.com/2014/02/06/jak-nenapsat-basen/
Vysoko nad střechami
Doktor Vrána říká, že to mohlo být i horší. Měl jsem pacientku, která viděla v každém šupleti živého sviště. Víte co to je, když na vás odevšad čumí svišť? Doktor Vrána je kapacita. Tvrdí, že když to nebudu flákat, a každý ráno slupnu jednu bílou a dvě žlutý, všechno bude fajn. Žlutý jsou oválný, bílá dokulata. Je vlastně strašně snadný dostat se jim do spárů. Aspoň pro mě bylo.
Začalo to nevinně. U silnice kousek od Poděbrad jsem z jedoucího auta zahlídla v poli čápa. Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 26.1.2014
https://mimoon.wordpress.com/2014/01/26/vysoko-nad-strechami/
Prší XI.
Víš, co bych chtěla? Nemuset nic říkat.
Řekli ti, že se nemusíš ničeho bát. A tys mi celá rozzářená sdělila, že ti doktor dovolil cigarety, ať ti jdu nějaký koupit dolů do kantýny. Jako bys vůbec netušila, co to znamená. To bylo posledně. Vyvezla jsem tě ve starý kolečkový židli na terasu, z níž jsme viděly, jak všude kolem kvetou pampelišky. Teď odkvétají –
Dívám se na tvou tvář. Už tě v ní nepoznávám. Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 10.1.2014
https://mimoon.wordpress.com/2014/01/10/prsi-xi/
Než znovu naprší aneb Pozdrav z hlubin nejdelší noci roku
Vánoční pohledy neposílám. Ani elektronicky. S novoročenkami je situace ještě tristnější. Tak jako mi papírový diář nevydrží déle než do 15. února, tak se u Pé Efky naopak nedostanu přes hranici zvanou REALIZACE. Motiv mám v hlavě už někdy v půlce srpna – a tam taky zaručeně zůstane až do konce prosince, kdy je na hledání tužek a řezání kartonu zase na rok spolehlivě pozdě.
Celoroční bilance mě většinou dožene při četbě blogů, kde je to tak pěkně a zajímavě podáno, že člověk ani nemá pocit, že až doteď si slovo „bilance“ propojil primárně se souslovím „bilanční sebevražda“. Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 22.12.2013
https://mimoon.wordpress.com/2013/12/22/nez-znovu-naprsi-aneb-pozdrav-z-hlubin-nejdelsi-noci-roku/
Jak víme –
Můžu se na něco zeptat? Chraptivý mužský hlas zaniká v rachotu přijíždějící soupravy.
Ovane mě… víno, špína, pach samoty.
Radši NE! Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 12.12.2013
https://mimoon.wordpress.com/2013/12/12/jak-vime-2/
Náklonnost – Sarah Watersová
Je Selina Dawesová nevinný, nespravedlivě odsouzený anděl, nebo prohnaná manipulátorka? Kdo je Peter Quick? Které vězení je obtížnější snést – nehostinné zdi věznice Millbank nebo pouta třídní příslušnosti, skrze niž je člověk ze samostatně myslící a cítící bytosti redukován na pěkně oblečenou, přiměřeně vzdělanou a především poslušnou loutku?
Kam až lze zajít ve snaze žít svobodně svůj život, byť na úkor jiných? A kam naopak v touze po opětované lásce – byť by to byla láska k osobě stejného pohlaví?
Román Náklonnost britské spisovatelky Sarah Watersové – mimo to, že vyvolává výše zmíněné, a mnohé další otázky – se dotýká dvou zásadních témat, Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 9.7.2013
https://mimoon.wordpress.com/2013/07/09/naklonnost-sarah-watersova/
O přejeté kočce, chemlonových trepkách a Rajském zátiší
Jakkoliv jsem své příbuzenstvo v plné šíři dostala šanci poznat a ocenit až pár let po tátově smrti a sociální kontakty mých rodičů se v době mého dětství omezovaly povětšinou na sporadické návštěvy u Špalkových a Miládky s Rudánkem, občas bylo přece jen zapotřebí oplatit tetě Anče její inspekční návštěvu, při níž teta stihla zjistit statistický koeficient děravých utěrek umně namíchaných do prádelníku mezi utěrky nové a nepropálené, Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 5.6.2013
https://mimoon.wordpress.com/2013/06/05/o-prejete-kocce-chemlonovych-trepkach-a-rajskem-zatisi/
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel – Jonas Jonasson
„Ty, co říkají jenom to, co je pravda, nemá cenu poslouchat.“
Může být osoba, která nerozezná banánový likér od vodky s Colou guvernérkou Bali? Měl Albert Einstein nevlastního bratra? Lze chovat ve stodole slona? Znal Stalin dílo básníka Vernera von Heiderstama? Kdo zachránil život diktátoru Francovi? A jak to bylo s Ruskem a atomovou bombou? Read the full post »
Posted by Mimo.ň on 30.5.2013
https://mimoon.wordpress.com/2013/05/30/stolety-starik-ktery-vylezl-z-okna-a-zmizel-jonas-jonasson/
