Zaklínačka deště

Aby
mne míjel temnou
zlou na každém kroku
znovu
po doušcích žízni uvěřil
a stíny vrátil slovům

Aby
mne poznal v kamení jímž
šeptám neviděná
a vším svým nebem
propříště
nadarmo bral má jména

Aby
mne našel v pěšinách kde vítr
trávu češe a dotkl se
mých kořenů a nikdy
neodešel

_________________________________________

Psáno v Austrálii. Původně jsem ji dedikovala granátové jabloni na Kembah Hills, ale je pravda, že v reálu jsem měla na mysli poněkud jiné souvislosti… Je takovým zaklínadlem… které nezaklelo. Naštěstí.

Byla jsem tehdy téměř posedlá vázaným veršem. Došlo to tak daleko, že jsem si nedovedla představit, že bych psala jinak… jakmile jsem jen pocítila nutkání psát báseň, slova jako by se sama začala „kroutit“ a skládat do nepřirozených seskupení. V tu chvíli jsem pochopila, že je zle… To ovšem nastalo až později.

Zaklínačka plyne celkem samozřejmě a bez křečí.

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Komentáře nejsou povoleny.
  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 45,113 čtenářů
  • Rubriky

%d bloggers like this: