Pra… láska

Kdysi jsem pro jeden projekt začala psát cyklus povídek na téma Dějiny prostituce.

Projekt se nerealizoval, povídky mi zůstaly. Povídka první je z pravěku.

_________________________________________

Grheu odhrnul nahrubo vydělané kůže a vstoupil do nízkého přístřešku. Rád by se vzpřímil, ale bylo tu místo sotva pro ženu zpola sedící v prohlubni. Znovu zhluboka vdechl nosem, až se mu masité chřípí zavlnilo.

Cítil, že samice je připravená. Zatímco on se musel spoléhat jen na svůj čich, Eiie stačil i v tom příšeří jediný letmý pohled.

Chtěl to a chtěl to hned.

Chodil za ní pravidelně. Snad už od období, kdy slezl sníh a Grheu prvně postřehl ten zvláštní, lákavý signál. Úplněk na noční obloze se od té doby několikrát potopil a vynořil zpět, podoben zkaženému vejceti. Tlupa sběračů ale brzy zas potáhne dál, do zimovišť za Křičící řekou.

Dnes to proběhlo rychle. Spokojeně přivřela oči. Stihne ještě…

Grheu nebyl jediným návštěvníkem v měkkém přítmí jeleních kožešin.

To jí připomnělo, že bude potřebovat… Známým pohybem přerušil její myšlenky. V dlani se mu cosi zablýsklo.

Zklamaně čichla k několika tvrdým bobulím. Spojovalo je dlouhé vlákno. Nesouhlasně zavrčel, když je zkusila sníst. Skoro jí je vyrval. Pak s nečekanou něhou navlékl šňůru na její krk.

Uhmmm.

Lhostejně snášela jeho obdiv.

Měla hlad.

Jakmile však osaměla, téměř posvátně ohmatávala klouzavé kuličky na svém hrdle. Přijaly teplo jejího těla, takže je už necítila tolik jako při prvním doteku, ale každý pohyb jí je znovu připomněl. Pociťovala vzrušující mrazení. Na končetinách jí jemňounce, sotva znatelně povstala světle hnědá srst.

* * *

U-ui páchl, ale ze záhybu kůže, v níž byl zahalen,  jí nasypal hrst malých hlemýžďů. Shltla je, než se rozlezou. Skořápky tichounce praskaly.

Nedíval se na ni při krmení. Nedíval se vůbec. Zatímco polykala poslední slizké sousto, obrátil ji na břicho a přitlačil.

Ostatní ženy hleděly na nevídaný dárek na jejím hrdle úkosem. Nešel přehlédnout.

Eeia ani neodvažovala pomyslet, co se jim tak asi honí hlavou… Neměla však příliš na výběr. Táhla s tlupou i nyní. Nechtěná. Tlupa ji zrodila, byla jí vším. Zatímco ony se nalévaly novými životy po několika přilehnutích a když nastala jejich hodinka, plazily se rodit do křovisek za velkými, temně rudými balvany, Eeino tělo si krví značilo svou smlouvu s úplňkem znovu a znovu.

Kolikrát byla prosit u Pramáti ve skalách! Kamenná tvář, starší než celý svět, mlčky zírala do dálky. Nestála bohyni za jediný pohled. Dávno ztratila naději. Byla tedy tím, čím dokázala být.

Zřetelně ale cítila jejich nenávist. Nejen, že nedala tlupě nového člena. Teď ještě… cosi v ní pilo sílu z mužů kmene.

Na konci léta žen, které vyhledaly mýtinu krytou rudými balvany, výrazně ubylo.

Tráva žloutla. Vzduch voněl dusně a nasládle tlejícími plodinami.  Eeia se zimomřivě choulila ve svém čpícím pelechu. Ke společnému ohništi si troufala již jen zřídka. Kolébala se ze strany na stranu,  za pevně semknutými víčky převalovala útržky vzpomínek na poslední dny.

* * *

Předchozího rána Moouyf vystoupil na její obranu. Začal ji vyhledávat teprve nedávno. Přinášel sladká jablka, jakési nahořklé šedé hlízy, vzácný kus na ohni pečeného králíka. Vzpomněla si, jak vycenil zuby na dvě mláďaty ověnčené matrony, když se ji snažily vystrkat mimo skupinku žen v dolíku s malým ohništěm. Děcko přisáté ke zploštělému prsu jedné z nich, na chvilku otevřelo jedno oko. Blýskla duhovka modrá jak polední nebe. Druhé dítě se rozječelo.

Kdyby si dala práci to počítat, zjistila by, že za ní chodí skoro všichni.

Nejlepší sousta jídla, divutvorné a blýskavé kameny, jemně vydělané kožešiny. Zatímco jiné ženy mohly o něčem takovém jen snít, polykat sliny a čekat, až muži dojedí, hřát se navzájem v klubku a hrubé oděvy spínat leda tak kusy dřev a trávy, Eeia rozhodně nestrádala. Naučila se nejdřív nastavit dlaň a teprve poté svolit k přilehnutí.

Přesto ji nic netěšilo tolik jako dřív.  Doširoka otevřela oči úlekem, když si uvědomila, že už… několikrát viděla zářit horečnatý úplněk,  aniž by krvácela. Kéž by si pamatovala,  kdy to bylo naposledy! Tušila ovšem,  že to není až tak důležité – byly tu i jiné signály.

Nevolnost, která ji po probuzení drtila, zvláštní pocity. Jako by cítila svoje tělo úplně jinak.

Opatrně se dotkla okolí pupku. Žádná změna. Přesto si byla jistá, že už ví, co bude následovat. Zpovzdálí to sledovala tolikrát. Na krátkou chvíli ji zaplavil pocit naprostého štěstí – konečně bude jednou z nich.

* * *

Překvapily ji, když za rozložitým stromem v podřepu konala potřebu.

Kruh výhružně mručících žen nejrůznějšího věku a fáze mateřství se stáhl úžeji.

Pokusila se vstát. Povalily ji na záda. Marně oběma rukama ukazovala na své zdánlivě jalové břicho.

Dítě, mé dítě…

* * *

Když se ze zimoviště ve skalních dutinách příští rok do tábora vrátili, byla tlupa sotva poloviční. Mráz, nemoci a nedostatek potravin udělaly své. Dílo zkázy dokonala sice méně početná, avšak velmi agresivní skupina cizích lovců. Soustava jeskyní se z poměrně útulného útočiště změnila v nemilosrdnou past.

Loňské tábořiště dosud neslo stopy jejich přítomnosti. Nad dávno vychladlými ohništi čpěl tajícím sněhem rozmáčený popel, odpadní jáma byla pokryta zpola zetlelým listím. Mooufa bodlo pod žebry, když míjel zbytky po Eieeně přístřešku. Kdoví, kde jí je konec!

Jednoho dne prostě zmizela.

Snad zabloudila ve skalách. Možná ji k sobě vzala Pramáti.

 

Za dosud ne zcela olistěnými stromy se cosi hnulo.

Eeia…!? Radostně pohlédl tím směrem. Pak mu pohled zvadl zklamáním.

Byla to jiná žena. Ani se nenamáhal vzpomínat, má-li jaké jméno.

Zhluboka nadechl nosem vůni čekající samice.

Následoval ji omámený vědomím toho, co bude následovat, do zákoutí mezi mladými buky.

Kdesi ve větvích se ozýval lesní holub.

Otočila se na něj a usmála se. Pootevřenými rty probleskly zuby a vlhký jazyk.

Pak nastavila dlaň –

Advertisements
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek

komentáře 2

  1. Děkuju, že sis to přečetla ještě jednou… kdo z nás doopravdy VÍME, jaké to tehdy bylo… Dobrá zpráva: našla jsem i tu „římskou“… snad ji zas někam nezašantročím…

  2. Vopice

     /  20.10.2010

    Kdysi jsem napsala, že tohle je fantasticky napsaný, takže se tady jenom opakuju. Ale moc ráda:)

  • Nejčastěji čtené

  • Nové MIMO

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 57 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 44,275 čtenářů
  • Rubriky

  • Prošlo MIMO

Oldwomen's Blog

žití ve stepní krajině

EDUBYART

o vzdělání uměním

delibety

Made by love

AdDragoNoviny

aneb Krátké Urgentní Radosti Vašeho Administrátora!

Bohyně Jin to nikdy nevzdává

Přešlapy a držkopády, co mě nezabily, posílily a taky občas pobavily

Žít je umění

Jiný život v Jiném světě

Ženy a muži nielen v biznise

Práca a kariéra, peniaze, ľudia a vzťahy, zábava, koniček, rodičovstvo, nakupovanie, cestovanie, jedlo, štýl, zdravie

HR Barbar

A jak řídíš lidi ty?

Jolana88's Weblog

a já si plácám...

Fox on the Rocks

"When you look directly at an insane man all you see is a reflection of your own knowledge that he´s insane which is not to see him at all." - Robert M. Pirsig

SLOVOSLED

ondřej fér | centrální úložiště

Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

hustekrutoprisne

bruneta šla do sveta

%d bloggers like this: