Z okapů

jen ona a já kde

bříšky věkem rozpraskaných prstů

drolí rez z mých přání

z okapů velí pavučinkám vlát

za límec kape sladkost

usínání…

… tak zase jednou mi

sklopila cestu jak nepotřebný deštník

uličkou nedoteků tápu obtisklá

vzpomínáním jak polštář

do časně ranní tváře…

… už není spěch

vždyť zpola bdělým očím

dorůstám na obzoru

zahnědlých pohlednic

jako by ani nebylo

těch dveří s nápisem

nouzový východ

Reklamy

2 Comments

Komentáře nejsou povoleny.