Otevři oči

Moje matka nikdy neviděla moře. Těžko uvěřitelné, ve věku masového cestování.

Vím, že si to přála, a tohle přání mi tady po ní zůstalo.

Zavřu-li oči, stojím na břehu oceánu. Tluče mne to sprškami ledové vody, hukotem, mrazivým větrem. Přiznáním, že se na mne vždycky dívala z dálky. Jako na to moře, jako na zázrak.

A já nechápala, že bych se mohla přiblížit, že bych se mohla chtít přiblížit.

Na provázku jména jsem utíkala dál a dál. Trpělivě držela druhý konec v unavených prstech… až usne a vyklouzne jí, budu volná. Tolik jsem o tu volnost stála…!

Bylo to jako snít o létání a pak si to konečně… vyzkoušet.

Přehoupnout se přes parapet a zamávat křídly.

Rozbila jsem si hubu.

Bolí.

Zkusím to znova.

Jenom ji prosím: Otevři oči a vstaň.

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Komentáře nejsou povoleny.
  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 45,763 čtenářů
  • Rubriky

Oldwomen's Blog

žití ve stepní krajině

delibety

Made by love

Bohyně Jin to nikdy nevzdává

Přešlapy a držkopády, co mě nezabily, posílily a taky občas pobavily

HR Barbar

A jak řídíš lidi ty?

Jolana88's Weblog

a já si plácám...

SLOVOSLED

ondřej fér | centrální úložiště

Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

frangipani.cz

Journal about the world of niche, art and indie perfumery

Od věci II

Co mě jen tak napadlo. Pokračujeme v novém

U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY

No sports, just whisky and cigars. Winston Churchill

Vonrammstein's Blog

Zápisky politicky nekorektního katolíka

We And The City - Dvě Třicítky Ve Městě

Dvě Třicítky řádí ve městě a nebojí se o tom napsat. Ku radosti všech zúčastněných...

%d bloggers like this: