Možná, že

na špici nebe jako vždycky vázne

odrobek stesku a neumytá noc

posouvá kameny hodin

jako bys dávno věděl –

kudy
 

procházím

zakrytá malou krysí rošádou

tak nějak s vědomím že nedohráno

v podpaží arkád chladne mramor

prachem jenž tlačí víčka

bláznům níž

když naposledy

třaslavý kompas vystřelí

zbytečný útěk nad oběžnou dráhu

ten suše šelestivý

výsměch bohům

naplní mimoděk

pootevřená ústa přání

kypícím neskutečným zpěvem –

jediná hvězda

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Komentáře nejsou povoleny.
  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 45,763 čtenářů
  • Rubriky

Oldwomen's Blog

žití ve stepní krajině

delibety

Made by love

Bohyně Jin to nikdy nevzdává

Přešlapy a držkopády, co mě nezabily, posílily a taky občas pobavily

HR Barbar

A jak řídíš lidi ty?

Jolana88's Weblog

a já si plácám...

SLOVOSLED

ondřej fér | centrální úložiště

Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

frangipani.cz

Journal about the world of niche, art and indie perfumery

Od věci II

Co mě jen tak napadlo. Pokračujeme v novém

U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY

No sports, just whisky and cigars. Winston Churchill

Vonrammstein's Blog

Zápisky politicky nekorektního katolíka

We And The City - Dvě Třicítky Ve Městě

Dvě Třicítky řádí ve městě a nebojí se o tom napsat. Ku radosti všech zúčastněných...

%d bloggers like this: