Ztracená

ohni a tmám snad stačívá
i píseň klamně
znící
okrouhle tenká
zvonivá
po prázdných cestách
a po neplatných mincích

střádala ticha do kapes
to děravé a malé
nebe
co v ústech nocí ubývá
ať krmíš sebetvrdším chlebem

a závoj vetchý
plachta šedivá
sedá a stejným dílem
přikrývá
hřbítky trav
pěšinky broučků
i vrásky mlčenlivé dámě

střezte se smutků
chtěla říci
střezte se smutků
já se nedívám

střezte se smutků
a zapomeňte na mě

_______________________________________________

Tuhle báseň jsem kdysi dedikovala mojí mámě; ale mám-li být zcela upřímná, myslela jsem při jejím psaní tak trochu i na sebe… střezte se smutků a zapomeňte na mě byl vzkaz pro „moje“ lidi… Změnilo se od těch dob něco?Doufám; snad.

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek

komentáře 2

  1. Jo jo… jenom má občas tendenci se aaaaž moc lesknout. Ale to se dá řešit.

  2. Hřbítek je pěkné střítkovité slůffko.

  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 45,113 čtenářů
  • Rubriky

%d bloggers like this: