Cormac McCarthy – Cesta

Marně vzpomínám, kdy se mi něco podobného stalo naposledy – jestli vůbec kdy.

To, že bych si přečetla knihu, která zásadně změní můj pohled na některé věci.

Dosud jsem za podobná díla považovala Palahniukovu Ukolébavku.

Ariel od Sylvie Plathové.

Mistr a Markétka od Bulgakova.

Ještě tak.

Jistě, všechno jsou to úžasné knihy.

McCarthyho Cesta není „úžasná“… je to UHRANUTÍ.

Nepamatuju si, kdy jsem naposledy přečetla knihu za dva dny, na několik otevření, kdy jsem četla v tramvaji, po cestě výtahem, kdekoliv. Většinou knihy přehazuju z postele do tašky a z tašky na stolek, dokud je – pročtené nanejvýš z jedné třetiny – není zase čas vrátit do knihovny k ostatním, jistě zodpovědnějším čtenářům.

Příběh je to jednoduchý, přímočarý, vyprávěný zdánlivě nekomplikovaným jazykem. Má v sobě cosi hypnotického – donutí čtenáře postupně rozkrývat, jak by svět patrně vypadal několik let po globální katastrofě. Nepopisuje. Nechá vás to prožít. Od počátečního nádechu opovržení, kdy si říkáte, jestli ten chlap trochu moc nevyšiluje, až po ledový děs ve druhé třetině knihy, kdy se bojíte číst dál – a zároveň MUSÍTE.

Pokud si ji člověk přečte, už nikdy nebude stejný. Najednou si všímáte desítky věcí, které vám dřív byly putna. Toho, že se máte kde ohřát. Že jdete po ulici a nemusíte se děsit ostatních lidí.

Že je nebe modré a nepadá z něj ledový šedý hnus.
Je to jen fikce, řekl mi můj muž dnes večer, když jsem mu to převyprávěla.
Jen fikce. Bože. Naštěstí.

Cesta coby podobenství o selhání lidstva je hluboce zneklidňující. Tak blízko možné pravdě – je to peklo na dosah. Všechen ten tisíciletý vývoj, sofistikované systémy jsou náhle k ničemu. Zmizí stromy, rostliny, ptáci, ryby… vše živé podléhá zkáze. Toho všeho jsme dosáhli – ano. Nelze už zavírat oči a doufat, že zítřek vše napraví. Žádný zítřek není. A to je to nejlepší možné řešení – pro ty, co přežili…

Přesto je v závěru románu ponechán záblesk naděje. Netroufám si odhadnout, jde-li ze strany autora o jistý alibismus či zbožné přání, aby naděje i v těch nejstrašnějších časech nezmizela zcela. Náš svět je nesmírně křehký, a my si to ani neuvědomujeme. Nechceme to vidět, zakrýváme si oči a myslíme si, že to stačí. Dlouho asi ano. Jednou to možná stačit přestane.

„Lidi se vždycky chystali na zítřek. Já to nechápal. Zítřek se totiž nechystal na ně.zítřek ani netušil, že existujou.“

„I kdybyste věděl, co dělat, stejně byste nevěděl, co DĚLAT.“

„Když žijete, tak máte smrt pořád ještě před sebou.“

„Když umřete, je to úplně stejný, jako by umřeli i všichni ostatní.“

„Bůh není a my jsme jeho proroci.“

„Zapomeneš, co si chceš pamatovat, a pamatuejš si, co chceš zapomenout.“

„Jak se liší, co nikdy nebude, od toho, co nikdy nebylo?“

Anotace nakladatelství praví:

 

“ Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano?“

Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.

Dlužno dodat, že plným právem.

Je to text, který  – ať už k některým pasážím zaujmete jakýkoliv postoj – už nikdy zcela nevymažete z paměti.

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Komentáře nejsou povoleny.
  • Nejčastěji čtené

  • Nové MIMO

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 58 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 44,632 čtenářů
  • Rubriky

  • Prošlo MIMO

Oldwomen's Blog

žití ve stepní krajině

EDUBYART

o vzdělání uměním

delibety

Made by love

AdDragoNoviny

aneb Krátké Urgentní Radosti Vašeho Administrátora!

Bohyně Jin to nikdy nevzdává

Přešlapy a držkopády, co mě nezabily, posílily a taky občas pobavily

Žít je umění

Jiný život v Jiném světě

Ženy a muži nielen v biznise

Práca a kariéra, peniaze, ľudia a vzťahy, zábava, koniček, rodičovstvo, nakupovanie, cestovanie, jedlo, štýl, zdravie

HR Barbar

A jak řídíš lidi ty?

Jolana88's Weblog

a já si plácám...

Fox on the Rocks

"When you look directly at an insane man all you see is a reflection of your own knowledge that he´s insane which is not to see him at all." - Robert M. Pirsig

SLOVOSLED

ondřej fér | centrální úložiště

Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

hustekrutoprisne

bruneta šla do sveta

%d bloggers like this: