Vodou

IMG_20121106_170827kameny v řece rodí dny

na krovkách odložených snů

žádný strach – je to jen plynutí

přepsaná sloka jedné noci

 

 

tak dobrá jako smrt

zápasí s poddajností stébel

zatímco vypouklá dna lahví

míří do hlubin

nespasitelné rybí duše

 

 

po břehu směrem od sebe

nese k popelnicím

prázdný rám: ne

a ne do něj dorůst správný obraz

barvy už měl i odpověď

bezbranný hřebík čekal

na jedno ANO

dlaň hanby vlhce rozprostřenou na sametu

 

 

neví kde začít

chce-li říct:

snad se ti vodou zdám

ve spánku hryžu tajné břehy

– kameny v řece? jsem to já?

jako by paměť vdechla smítko něhy –

Reklamy