Nedělní měsíc

na konci toho dne

zemřely hodiny a

průvan v prázdné chodbě

připomíná ten špitál

kde straším

– vrať mi mou cestu

– co je ti –

 

– ticho

tma rozhoupaná dlaní

zestárlého stropu

klesá k postelím

ne jako já ne vězící

v kořenech vzpomínek

tak nepevná a bdělá ne naopak ne

úplněk doprázdna vybraný

lžičkou nahatého spánku

má mapa prasklin pokusů a chyb

dorůstá zpátky

v paměti

a bere stínům těla –

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Komentáře nejsou povoleny.
  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 45,113 čtenářů
  • Rubriky

%d bloggers like this: