Čaroděj – Vladimir Nabokov

Zítra samozřejmě začneme od začátku, s promyšlenou posloupností, ale teď spíš, netýká se tě to, nepleť se mezi dospělé, tak to musí být, tohle je moje noc, moje věc. …

 Tak hovoří Čaroděj ke spící Kordélii, zatímco karty jejich příběhu jsou již rozdané.

Bylo by těžké najít průměrně vzdělaného člověka, který nezná Lolitu, dílo téhož autora. Oproti tomu Čaroděj, dávný předobraz Lolity,  je pro čtenáře téměř neznámý.

Přitom je co do čistoty stylu a poutavosti vyprávění daleko silnější, nemrzačí jej gesta a pózy, jistá vyšperkovanost a touha zaujmout, prostě jen tiše a nevyhnutelně plyne k neodvratnému závěru. S trochou nadsázky lze říci, že je to velmi „ruské“ čtení. Stylem, popisy, niterností.

Čtenář tu sleduje vyprávění muže, jenž na základě jediného nepatrného impulzu změnil celý svůj život. Prožívá celé to promyšlené budování nové, velmi pečlivě navržené konstrukce, sleduje snahu zacílit tak přesně jak  jen lze…

Jakkoliv příběh popisuje dávno zmizelý svět, má v sobě nepřehlédnutelný znak moderního a živého vyprávění. Vše završuje až horečnatý popis finální scény… Náhle, dílem jediné vteřiny… navzdory všemu, co bylo prožito, naplánováno, vytrpěno, není žádné zítra.

 Knihu Čaroděj vydalo v českém překladu Pavla Dominika nakladatelství Paseka v roce 2008.

Reklamy