Hřbitov Milovice

Troufám si říct, že za poslední roky jsem měla možnost vidět desítky hřbitovů. Co byste taky chtěli od člověka, který se rozhodne vyměnit  narozeninový  oběd v Ambiente za prohlídku motolského krematoria. Ambiente bude mít otevřeno pořád, a prohlídka byla výroční a nadto s výkladem pana ředitele. Vzhledem k tomu, že to byly moje narozeniny, rozmar mi prošel. To jen tak na okraj.

 

Letos jsme koncem dubna projížděli východní Čechy – od Hradce Králové směrem k Jičínu. Milovice byly po cestě… konkrétně leží  na silnici I.35 mezi Hradcem Králové a Jičínem. Vcelku nenápadná vesnice, z níž člověk projíždějící autem nepozná nic než povědomou kostelní věž a benzinovou pumpu. (Encyklopedie dodává: První zmínka – rok 1197. Nadmořská výška 271 m. 290 obyvatel.)

Takže žádná velká očekávání. Za posledních tisíc let toho moc nestihli, a ani za podpory EU už  to nedoženou.

O to víc mě překvapil místní nový hřbitov. Přesněji – připadala jsem si tam jako dítě v hračkárně.

Začíná to už v aleji – tři unikátní pískovcové sochy. Pak člověk vstoupí nenápadnou brankou a…

… zůstane zírat. Na tak malé ploše desítky andělů, přičemž řada z nich je poměrně unikátní (nejen v tom pozitivním smyslu slova – některým poněkud ujíždějí tělesné proporce, je vidět, že studenti kamenické školy z nedalekých Hořic měli napilno… a že ne všichni byli stejně učenliví a střízliví…).

 

Hřbitov funguje od roku 1877, naprostá většina dekorativnějších náhrobků pochází z přelomu století. Stromy lemují pouze hlavní cestu, zadní část  ve srovnání s tím, co je hned za branou, působí poněkud strohým dojmem, ale jako celek má tohle místo úžasnou atmosféru.

V dutině jednoho stromu jsem při odchodu zaznamenala pohyb. I pro mě to bylo poměrně vysoko – tak jsem aspoň zkusmo namířila objektiv dovnitř. A nemýlila jsem se – seděla tam kachna.

Snad se jí za dozoru všech těch pískovcových svatých povedlo vysedět vajíčka bez úhony.

 

Reklamy

3 Comments

  1. “ Při dlouhé procházce po hřbitově,
    … usnul jsem únavou na jednom hrobě !
    ….. na hřbitovní té prsti
    Ano ! já mobil měl v hrsti !
    …. celou noc spal jsem, až slunko když vyšlo…..
    někdo si z mobilu opsal mé číslo !
    ….. Co já jsem to jenom za vola !
    nějaký Igorr Mrttwolla
    z hrobu mi posílá esemesky :
    že by mu se mnou bylo hezky

    volá mi často kolikrát denně !
    …. zahodím telefon neprodleně ……
    to nezná zas Lubosche Przihhodu “ !

    ……. zaznělo divoké žbluňknutí,
    burácivé pak spláchnutí !

  2. Naprosto souhlasím. Prošla jsem jich strašnou spoustu, a na další se chystám. Zvláštní je, jak je každý osobitý.

Komentáře nejsou povoleny.