Paměť zrcadel

Odřeným cestám dopřeje čas zimu.

Ve tvářích zamaluje úsměvy.

Nahradí zprůsvitnělá křídla.

 

Bylo-li cosi v žilách listů

pod linkou opadu:

kouzlo uvízlé

v rukávu řeky šátrající krajinou,

skřípění v zubech,

smítka vysypaná z deníku.

Břicha ryb blýskají nápovědy

slanému bezvědomí uprchlého moře.

 

To jenom  poprvé

než oko zvykne sklu –

přívěskům zázraků, ledu co netaje,

hladkému unikání toho slova…

… je zapotřebí zaklínadel

v nichž uzounký pokoj pro jednoho obdělává valčík.

 

A vzdorně zrychlující kroky do prken vybubnují návrat.

 

I v noci: jako by dálka

běžela tvým snem.

A tys nespal.

 

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek

komentáře 2

  1. Někdy je efekt tentýž, ne-li bohatší…

  2. nemám zaklínadla
    jen zahnívadla a procesy kvasné…

  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 45,113 čtenářů
  • Rubriky

%d bloggers like this: