Thelma and Louise

Fakta – road movie, rok vydání 1991. Móda strašná, muzika jakž takž. Kapesníkový index – 2 ½ (dost  doják). Přesto – neodolatelné.

Může se to stát každému – jedno špatné rozhodnutí. Panika. Řada dalších, čím dál tím horších rozhodnutí. A není cesta zpět…

Co se děje týká, měla to být jen cesta za hranice všedních dnů. Banální vyjížďka do hor.Třaskavou směsí, která nezajímavou selanku promění v noční můru, je kombinace naivity Thelmy, domácí puťky utržené ze řetězu, jejího setkání s lokálním barovým „alfa“samcem  Harlanem a špatné zkušenosti Thelminy kamarádky Louise, která neváhá násilí na kamarádce a machistické Harlanovy manýry  tvrdě pomstít.

Pak už se věci dějou jen a jen špatně. Otázkou je, děly-li se někdy „správně“.

Otázkou je, jací jsme doopravdy. Jak moc nás svazuje a deformuje společnost, jejíž zákony jsme tak nějak zvyklí dodržovat, a ani o tom nepřemýšlíme…?

Byli bychom stejní, kdyby za každým „nesmíš“ nestál policajt s ostře nabitou puškou? Byli bychom stejní, kdybychom byli doopravdy svobodní?

 

Film nijak nezmiňuje, jak se vlastně Thelma a Louise daly dohromady, jejich vztah je každopádně jednoznačně nerovný. Osobně mě tenhle aspekt zaujal asi nejvíc. Thelma je čítankovým obrazem pitomých, relativně zajištěných paniček – místy až na hranici uvěřitelnosti – zatímco Louise už si lecčím prošla a ani Jimmyho nefalšovaná snaha udržet vztah jí nezabrání v sebedestrukci, kterou si ovšem původně nezvolila.

Thelma žije svoje možná první dobrodružství, Louise musí cítit, že vývoj událostí spěje k průseru – a přesto je Thelma hybnou a rozhodující silou děje.  Někdy neplánovaně – to když se zapomene s pobudou, který jim vzápětí odcizí všechnu hotovost, a jindy vědomě – to když v závěrečné scéně řekne Just keep going.

(Mimochodem – role neodolatelného mladíka byla první rolí Brada Pitta. Stojí za to si ho prohlédnout 🙂 I člověk, který nepatří do jeho fan klubu, musí uznat, že je nezapomenutelný.)

Za zmínku stojí i scéna s oplzlým řidičem kamionu. Kdyby T a L byly chlapi, kamion mu zabaví a projedou s ním až do vytouženého Mexika. Tím by se ovšem film posunul o třídu jinam. Nemluvě o tom, že „studená sprcha“, kterou si šofér vybere namísto radovánek se dvěma ženami, je luxusní podívání.

Co se Thelmy a Louise týká, vědomí pomíjivosti dává jejich prožívání intenzitu, která jim předtím chyběla. Není to nic zoufalého – ostatně ani rozhodnutí jet dál, do prázdna nevyznívá jako zoufalství. Za dané situace nelze ani  jinak. Vrátit se není kam. A budoucnost – v Mexiku, v Americe… kdekoliv –  podstatě není.

Rozhodně ne pro někoho, kdo poznal, že z předem narýsovaných cestiček lze vybočit. A že je občas možné mít i sny. I když se za ně leckdy platí hodně draho. 

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek

komentáře 2

  1. Všichni kromě Mexikánů 😎

  2. Ano, všichni se snažíme směrovat se do Mexika!

  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 45,649 čtenářů
  • Rubriky

Oldwomen's Blog

žití ve stepní krajině

delibety

Made by love

Bohyně Jin to nikdy nevzdává

Přešlapy a držkopády, co mě nezabily, posílily a taky občas pobavily

HR Barbar

A jak řídíš lidi ty?

Jolana88's Weblog

a já si plácám...

SLOVOSLED

ondřej fér | centrální úložiště

Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

frangipani.cz

Journal about the world of niche, art and indie perfumery

Od věci II

Co mě jen tak napadlo. Pokračujeme v novém

U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY

No sports, just whisky and cigars. Winston Churchill

Vonrammstein's Blog

Zápisky politicky nekorektního katolíka

We And The City - Dvě Třicítky Ve Městě

Dvě Třicítky řádí ve městě a nebojí se o tom napsat. Ku radosti všech zúčastněných...

%d bloggers like this: