Rmen

Na polích vztyčené prsty po sklizené kukuřici

nic už se ničemu nepodobá

krajina jako duše po rozchodu

a na pahorku, kde před stovkami let

umírali barevně oblečení vojáci

dnes kvete šedá vyrážka: rmen.

Tak vidíš, život.

Ne, jen šedá.

 

Žena v kupé projíždějícího vlaku odpovídá průvodčímu na pozdrav

a on jí hledí na nohy v černých punčochách.

Na stolku pod oknem se v rytmu pražců chvěje lahev vody.

Bublinka za bublinkou

uniká život kamsi.

Je leden, ale sníh nepadá,

jen ten rmen tvrdošíjně kvete.

Řekni mi – věří ve včely nebo jen zapomněl, že…?

 

Možná nás čekají už jen vypálené stráně,

pachuť  bahna, závity zmaru stále těsnější

(jo, šedá). Přesto se zkus  usmát

bublinku za bublinkou…

 

Já vím, že rmen vážně není kopretina

že není život jako život –

 

Závory sjedou do rovnoběžky s horizontem

ještě to všechno běží jako vždycky

ještě si můžeš představit bublinku duše

stulenou do záhybu hlíny

 

A vodu průzračnou až pohled na ni děsí

tu vodu, co tě budí v noci ze sna

… snáší se jako utržená opona

Žárlivě bere zemi do náručí

tu zemi rmenu

 

… kterou zapomenu –

 

Reklamy
Následující příspěvek
Komentáře nejsou povoleny.
  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 44,785 čtenářů
  • Rubriky

%d bloggers like this: