Královna studené kávy

… jedno neúplné „o“

smotává klubka pavoukům

(mysli, že naděje, ty: marná)

a plnokrevná vůní santalu

skloněná nad ten stůl

jak malý Bůh a ještě někdo víc

jen:

ořezává tužky,

kterými doplníš svá zpola vypučelá ňadra.

 

Jedno, jen jedno – opravdu.

Uvízlé na rtu jako smítko.

Jak stopa polibku od toho, koho´s nepotkala.

Čeká tě stále – na nádraží v Edevus –

nebe má barvu mokrého tabáku a voní rzí.

(Nebe má barvu moči a páchne taky tak)

 

A teď si vyber:

V houštinách brslenu, kam nedosáhne den

ležíme naznak nakreslení tichem

(Díval se do očí té, která šla kolem

a ona viděla jen sebe…)

 

Park s litinovou bránou

zamykají v šest. Život už nestihneš.

 

Možná se nechci spatřit ani

v zrcadle, možná je cesta pod povrchem báseň

u stolu na němž stydne tvoje káva.

 

Možná mě potkáš: bloudím ne/časem

záblesky horkosti

když  přikláním svůj stín

k zastávkám na znamení –

 

Dívám se do tmy:

on se otočí…

(včerejšek neskončil

a zítřek vůbec

není – )

 

 

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Komentáře nejsou povoleny.
  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 44,785 čtenářů
  • Rubriky

%d bloggers like this: