Dvě staré babky – Toon Tellegen

…  už je nikdy nesundám, řekla první babka.

Ne, na to druhá babka.

Tu noc vypadala druhá babka, jako by jí bylo teprve jednadvacet, právě tolik, jako když se s první babkou poprvé políbily.

První babka byla stará, divoká a rozjařená.

Babkám bušilo srdce.

Druhá babka ležela celé hodiny s brýlemi na prsou a dívala se do stropu, zatímco první babka tiše a pravidelně oddychovala.

Kolik lidí umírá nešťastných, pomyslela si. Bezpočet. Skoro všichni. Ve skutečnosti snad opravdu všichni… My ale ne.

Usmála se ve tmě a opatrně přejela skla brýlí prstem. „

*       *      *

Stála jsem uprostřed haly služeb (nebo jak se to jmenuje :-)), občas do mě někdo vrazil, a mně to bylo jedno. Stála jsem tam, a četla.

Říká se, že některé knihy prostě potkáme ve chvíli, kdy je potřebujeme. Aspoň já osobně tomu věřím.

A o knížce Dvě staré babky holandského autora Toona Tellegena to platí stoprocentně.

Jeho poetika mi něčím připomíná Charmse.  Nejen světem starých žen, výstavbou zdánlivě absurdních příběhů, kde nic – ani smrt, bolest, umírání – není „na vážno“… úsměvem, co má lehce hořkou příchuť; smutkem s nezbytným zábleskem jiskry tam někde na pozadí.

Nevím, jak to může vědět, když není ženská, ale má sakra pravdu.

Stáří je průser, kterému neunikneme. Žádná z nás. Můžeme se ho bát, můžeme se mu šklebit… nebo ho ignorovat… Tak jako tak jednou přijde den, kdy už nebudeme ani mladé, energické, atraktivní… kdy nic z toho prostě nebudeme mít sílu ani předstírat. Na konci každé životní pouti (je-li završena přirozeným během let) čeká chátrání, zošklivění, bezmoc.

Právě že na každé. Tak proč z toho dělat vědu.

Tahle kniha ale není o stáří. Ba ani o lásce – a ani o té její provokativnější, ne zcela standardní podobě. Je  hlavně o naději. O úsměvu mezi řádky, na první pohled pekelně smutnými. O životě ve světě načrtnutém obyčejnou tužkou. O smrti. Protože věta  Jednoho dne prostě umřely – se v Tellegenově knize objevuje poměrně často. Jednoduchá  a geniální.

Protože předtím, než k tomu došlo, „… dvě staré babky se tak moc milovaly, že z toho byly nešťastné.“

Kéž by bylo možno být nešťasten pouze tímto způsobem. 

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Komentáře nejsou povoleny.
  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 45,649 čtenářů
  • Rubriky

Oldwomen's Blog

žití ve stepní krajině

delibety

Made by love

Bohyně Jin to nikdy nevzdává

Přešlapy a držkopády, co mě nezabily, posílily a taky občas pobavily

HR Barbar

A jak řídíš lidi ty?

Jolana88's Weblog

a já si plácám...

SLOVOSLED

ondřej fér | centrální úložiště

Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

frangipani.cz

Journal about the world of niche, art and indie perfumery

Od věci II

Co mě jen tak napadlo. Pokračujeme v novém

U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY

No sports, just whisky and cigars. Winston Churchill

Vonrammstein's Blog

Zápisky politicky nekorektního katolíka

We And The City - Dvě Třicítky Ve Městě

Dvě Třicítky řádí ve městě a nebojí se o tom napsat. Ku radosti všech zúčastněných...

%d bloggers like this: