Dvě staré babky – Toon Tellegen

…  už je nikdy nesundám, řekla první babka.

Ne, na to druhá babka.

Tu noc vypadala druhá babka, jako by jí bylo teprve jednadvacet, právě tolik, jako když se s první babkou poprvé políbily.

První babka byla stará, divoká a rozjařená.

Babkám bušilo srdce.

Druhá babka ležela celé hodiny s brýlemi na prsou a dívala se do stropu, zatímco první babka tiše a pravidelně oddychovala.

Kolik lidí umírá nešťastných, pomyslela si. Bezpočet. Skoro všichni. Ve skutečnosti snad opravdu všichni… My ale ne.

Usmála se ve tmě a opatrně přejela skla brýlí prstem. „

*       *      *

Stála jsem uprostřed haly služeb (nebo jak se to jmenuje :-)), občas do mě někdo vrazil, a mně to bylo jedno. Stála jsem tam, a četla.

Říká se, že některé knihy prostě potkáme ve chvíli, kdy je potřebujeme. Aspoň já osobně tomu věřím.

A o knížce Dvě staré babky holandského autora Toona Tellegena to platí stoprocentně.

Jeho poetika mi něčím připomíná Charmse.  Nejen světem starých žen, výstavbou zdánlivě absurdních příběhů, kde nic – ani smrt, bolest, umírání – není „na vážno“… úsměvem, co má lehce hořkou příchuť; smutkem s nezbytným zábleskem jiskry tam někde na pozadí.

Nevím, jak to může vědět, když není ženská, ale má sakra pravdu.

Stáří je průser, kterému neunikneme. Žádná z nás. Můžeme se ho bát, můžeme se mu šklebit… nebo ho ignorovat… Tak jako tak jednou přijde den, kdy už nebudeme ani mladé, energické, atraktivní… kdy nic z toho prostě nebudeme mít sílu ani předstírat. Na konci každé životní pouti (je-li završena přirozeným během let) čeká chátrání, zošklivění, bezmoc.

Právě že na každé. Tak proč z toho dělat vědu.

Tahle kniha ale není o stáří. Ba ani o lásce – a ani o té její provokativnější, ne zcela standardní podobě. Je  hlavně o naději. O úsměvu mezi řádky, na první pohled pekelně smutnými. O životě ve světě načrtnutém obyčejnou tužkou. O smrti. Protože věta  Jednoho dne prostě umřely – se v Tellegenově knize objevuje poměrně často. Jednoduchá  a geniální.

Protože předtím, než k tomu došlo, „… dvě staré babky se tak moc milovaly, že z toho byly nešťastné.“

Kéž by bylo možno být nešťasten pouze tímto způsobem. 

Reklamy