Cestou /Podzimní rybáři I./

Cosi mne vyvrhlo na břeh

Vzpomínka barvy sedlé krve

V žilách mi šumí šedožluté listí

Vidíš ty vlasce? Poklidné závorky

Nad plynoucí větou…?

Obličeje pytlů s pískem

Se řadí do zamračených zástupů

Na palubě rezavé lodi s nápisem MARÍNA

Jsem plná temných hladin

A čekám až to přejde

Vlak dělí krajinu na viděné

Tušené a skořápky

Na ty pak namaluje nejisté pěšinky

Ryby, co zkouší chodit beznohá

A to jsi pokaždé: ta řeka, která spořádaně

Bydlí v tomto pohledu

Píšu tě prstem na orosené sklo

Ne – nejsi báseň

Nejsi ani moje a každé vydechnutí do mlhy

Vklouzne jak neposlaný dopis

Jsi nejsi

Vidím tušené

Pod šupinou oka zabolí to jméno –

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek

1 komentář

  1. „Píšu tě prstem na orosené sklo

    Ne – nejsi báseň“

    Óóóó!

  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 45,113 čtenářů
  • Rubriky

%d bloggers like this: