U dna /Podzimní rybáři IV./

Plynoucí ústa

Obraz co promluvil a zamřížoval vodu

Jdu podél břehu – ne tady ještě nejsi

Hubená ramena stromů žere déšť,

jenž neprší – prostě se děje

Tak jako všechno

Pamatuješ, jak voněla utěrka na gramofon

potažená cihlově červeným sametem?

A v té skříňce z ořechové dýhy…

 

(Hladina pod hladinou

Setrvat u dna

Letmo se dotknout plynoucího:

Vesel a udic…  rybích břich

Dlaněmi líbat nahé listí…)

A v té skříni z ořechové dýhy vybledlým písmem monogram

 

Nahoře zatím: nahodit – čekat – zaseknout

U stoličky tichá patrona termosky

Nabitá horkou kávou

taví ti hrdlo roztokem s podivnou příchutí

 

Za zavřenýma očima

svět zatížený cizím vaťákem

Není mi zima Není mi nic Není mi já

 

Obloukem padat

Návnada, kterou šeptá řeka

 

Nejsi

 

 

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Komentáře nejsou povoleny.
  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 45,113 čtenářů
  • Rubriky

%d bloggers like this: