Večeře při svíčkách

ještě jedno kolo

Myslela, že to bude vidět. Že pokladní pozná, že…  Kolik ti je… deset? Ušklíbla se Kamila sama na sebe do zrcadla ve staré koupelně, pravda, už trošku rozmazaně. Hladina čiré tekutiny v  lahvi klesla téměř k polovině, a ona nebyla zvyklá pít. Ještě tak dvě dvoudecky bílého střiku u Šimánků s holkama z práce, říká si, když sama sobě dolívá. Lákaly ji dnes, s tajemným pomrkáváním, za něž se už v tu chvíli nenáviděla, se vymluvila na večeři při svíčkách. A pak sypala směrem k domovu, a cestou v malé samoobsluze, která tam stála ještě v dobách dětství, šťastně přečkala průvody s mávátky, sovětské turisty, převrat, kolkování bankovek, přechod na tržní hospodářství i rozmach čínských hokynářů v okolí podobný růstu náletových dřevin v čistokrevném leč neduživém lese… tak právě tam zakoupila tu jedinou lahev vodky, kterou teď zapíjí fakt, že je jí pětačtyřicet.

Spíš než by slavila… pije na odvahu. Všechno si promyslela už ráno, ještě střízlivá. Nedojedenou snídani nechala na stole a tak se teď dívá na okoralý chléb podobný půdě poničené suchým létem. Zatímco byla pryč, pukl vejpůl.

Všechno si promyslela dávno před dnešním večerem. Znovu se podívá na list papíru rozložený vedle poloprázdné skleničky. Zapálí další cigaretu. Dnes cestou domů našla na parapetu přízemního bytu otevřenou krabičku Davidoff Light. Mělo to být znamení? Ušklíbne se. Znamení, že ANO, nebo znamení, že NE? Potahuje, až ve filtru jemňounce, sotva slyšitelně popraskává, a sází slova na papír. Masitá písmenka silnou, modrou propiskou. Jedno vedle druhého. Pomalu. Vodka jí šumí v hlavě. Do pravého horního rohu pleskne slza.

Odněkud sem zní televize. To by člověk neřek, že to přeřve i silné zdi prvorepublikového činžáku. Rány na chodbě, něčí hovor. O to hutnější ticho panuje v kuchyni plnící se šedým dýmem. Třetí zmačkaný papír přistává pod stolem. Chleba i s talířkem letí za ním. V koutě u okna se hlučně zapne lednice, a po chvíli znovu zmlkne.

Kamila se zvedne a zakolísá. Pod stůl se kutálí i propiska. Kašle na ni, stejně nemá komu psát. Cestou ze záchoda do sebe naklopí nečekané množství alkoholu přímo z lahve – až se zakucká. Všechny ty bilance, pro a proti… jako účetní je umí spočítat, nastavit správné vzorce… dokáže odhadnout pravděpodobnost, že… další lok. Jo, tohle všechno umí. Ale to, aby se pánská pyžama v pravé straně prádelníku střídala méně často než ob sezónu, zařídit neumí. To, aby si tu blbou večeři nemusela sama uvařit, zaplatit nebo rovnou vymyslet… To, aby aspoň někdo… Nikdy už nebude modrooká, dlouhonohá, sexy štíhlá blondýna… to, aby jí přestala CHTÍT  být… poslední repliku už vyloženě zálibně zaštká.

Poslední lok. Celkem pozdě si uvědomí, že po obědě zcela automaticky spolkla i ty hubnoucí nesmysly, z obav před posměchem kamuflované lékovkou od vitamínů. Za tu dobu, co je užívala, přibrala dvě kila. Po stěně kuchyňské linky putuje pavouk. Jindy by ho smetla, dneska je to jedno. Prášky i pavučiny.

Když chce člověk spáchat sebevraždu skokem z výšky, neměl by se stěhovat do druhého patra. Stařičkým, rozklepaným výtahem vyjede do šestého. Na srpen je dost chladno, roztřese ji zima. Dívá se na svůj odraz v proskleném pidiokénku. Špatný sestřih vlasů, druhá brada, mastně lesklá pleť. Dlouhonohé sexy blondýny všech zemí, jděte do… soused v jasně zelené mikině s kapucí právě odemyká byt a přes rameno si ji  podezřívavě měří. Z bytu se ozývá ryčný vítací štěkot. Maxi…. No Maxííí… slyší jen, a pak je ticho.

A dveře půdy odolávají – nevzala si klíče. Vracet se přináší smůlu, vzpomene si, hrábne pro klíč zavěšený na ozdobném, až příliš ozdobném háčku hned vedle dveří a jede ještě jedno kolo. Musí to stihnout, než se Max rozhoupe k venčení. Než.

Při pohledu na město ozářené nespočtem lamp, neonů a zářivek by ji měly napadat samé hlubokomyslné věty. Nenapadají, věř mi, že ne. Myslí na to, jestli to bude bolet. Myslí na to, jestli to dokáže. Postřehne vlastní drkotání zubů. Co kdybych… ale to už stojí na římse a pod ní cosi, co jí připomene hlediště plné náhle cizích tváří… kdysi… na školní besídce. Hlediště, které marně čeká na zapomenutou sloku, a tak staženým, nepřirozeně vysokým hlasem přezpívá dvakrát tu samou…  Co kdybych. Řekne si naposled. Hlavou jí proběhne naprosto nepřípadná vzpomínka na rajčata, která si na balkoně pěstoval pan Hromádka z třetího patra… pěstoval, ale nesklízel, takže přezrálá padala… dolů na chodník… a…

Možná, že zapomněla, kde to vlastně stojí. Možná se chtěla pouze otočit, nespokojeně zavrtět hlavou nad stařeckou sklerózou, díky níž všechny partaje cachtaly dva týdny v nahnilých rajčatech… anebo prostě budík dotikal a mozek omámený vodkou vydal pokyn…

… a ona padá.

Bylo by malebné a jaksi vyplývající z kontextu napsat, že padala dlouho, nekonečně dlouho… a že jí myslí, tam někde v posledním koutě velína, jenž se zcela vymkl kontrole, proběhl ve zkratce… formou krátkého, poučného filmu Celý Život.

Ano.  Jenomže tohle není černá kronika ani letáček s nabídkou studia Bible v závěru. A Kamila, ač padá, padá velmi krátce.

Pak… kdovíproč… zamává rukama… Mít k dispozici zpomalený záběr, řekneš si, že udělala pár temp, jako by chtěla plavat prsa… zamává rukama… a…

… když chce člověk spáchat sebevraždu skokem z výšky, měl by mít k dispozici aspoň vlastní balkon, napadne ji, jak tak roztřeseně máchá pažemi a nepopiratelně se dostává zpět na úroveň šestých, sedmých pater… na úroveň televizních antén… komínů a satelitů… nad koruny stromů a střechy vilek na předměstí…

 Letí.

Advertisements
Předchozí příspěvek

komentářů 6

  1. To tak býva 🙂

  2. Zvláštní, že zrovna tuhle pasáž jsem tam dohodila až na poslední chvíli…

  3. Z tej zabudnutej strofy a historke o rajčinách mi prišlo tak clivo…

  4. Isia

     /  9.1.2013

    Ak bude pokračovanie…budem sa tešiť. No, nechám sa prekvapiť…

  5. Díky… zamýšlela jsem to jako psaní na pokračování, ale uvidím. Tak se třeba ještě setkáš s dohrami létání a poznávání vlastních hranic…

  6. Isia

     /  9.1.2013

    Uff…nemám slov. Silný príbeh!

  • Nejčastěji čtené

  • Nové MIMO

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 57 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 44,275 čtenářů
  • Rubriky

  • Prošlo MIMO

Oldwomen's Blog

žití ve stepní krajině

EDUBYART

o vzdělání uměním

delibety

Made by love

AdDragoNoviny

aneb Krátké Urgentní Radosti Vašeho Administrátora!

Bohyně Jin to nikdy nevzdává

Přešlapy a držkopády, co mě nezabily, posílily a taky občas pobavily

Žít je umění

Jiný život v Jiném světě

Ženy a muži nielen v biznise

Práca a kariéra, peniaze, ľudia a vzťahy, zábava, koniček, rodičovstvo, nakupovanie, cestovanie, jedlo, štýl, zdravie

HR Barbar

A jak řídíš lidi ty?

Jolana88's Weblog

a já si plácám...

Fox on the Rocks

"When you look directly at an insane man all you see is a reflection of your own knowledge that he´s insane which is not to see him at all." - Robert M. Pirsig

SLOVOSLED

ondřej fér | centrální úložiště

Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

hustekrutoprisne

bruneta šla do sveta

%d bloggers like this: