Dřív nežli roztaju

....Jééé, ten je úžasně vošklivej…

Trůním si na kapotě auta zaparkovaného vedle chodníku a o výroku,  který právě prolétl kolem, si můžu myslet své. Sedím vysoko, vidím daleko, chtělo by se říct, jenže – nemůžu zvednout hlavu, a tak nikdy neuvidím ani nebe. Dokonce ani majitele toho hlasu…  Na druhou stranu – to lidi potřebují oči, aby měli pocit, že VIDÍ. Sněhulákovi stačí prostě být.

Dokud jsem byl jen vločkami vířícími vzduchem, bylo nebe všude. Po dopadu světlý, nadýchaný klid.
Potom tlak, nesnesitelný a hlučný, dvě velké, horké dlaně valící se vesmírem… a někde uvnitř já sám, tisíce stovek milionů stlačených vloček, částic prachu, městské špíny a úlomků čehosi… tak jsem se stal SEBOU. Na chvíli. Na chvíli kratší, než trvá život většiny pozemských rostlin. Osazen kamínky a kousky větví, zanechán v novém tichu.

To, že mi něčí ruka vtiskla do míst, kde podle vašich zvyklostí lze předpokládat sídlo zraku, dva kousky středně hrubozrnného štěrku (2 – 4 mm gravel, 4 – 64 mm pebble), je nadstavba. Blbý sněhulák vidí i tak. Čtu vaše myšlenky, naslouchám melodiím vět, hukotu motorů a štěkání psů… lednový vítr ke mně nese pachy z pivnice na rohu, kouř z cigaret a ještě něco, co neumím pojmenovat. Myšlenky na slunce, cosi zeleného, myšlenky na horkou česnečku…

… úžasně vošklivej…

Tak tedy – ANO. Dva obláčky lidského dechu, párkrát to křupne po chodníku a je zase ticho. Chrastivé, klokotající, neklidné městské ticho. Myšlenky na krásu. Krása je však pouze jednou z estetických kategorií…

Kdybych se viděl, asi bych souhlasil… ne, tenhle sněhulák moc krásy nepobral. Je celý ušmudlaný, jak už tak sníh v Praze bývá, nakřivo uplácaný a proporce… no, nic moc, Mistře. Kdybych se viděl. Jenomže sněhulákům – jaké to štěstí – stačí jenom být. Být na rozcestí dvou dní, v nichž se vůbec nic nestalo. A dřív, než přijde obleva, zjistit, že i když nemám ústa, i když bych technicky vzato neměl – stejně se… usmívám.

Advertisements
Následující příspěvek

komentáře 4

  1. Děkuju 🙂

  2. roztomilé! také se musím usmívat 🙂

  3. Tak to je fajn. Mimochodem – dnes odpoledne už tam nebyl… Se sněhuláky je to podobné jako s klauny… i když. Ano, i když. 🙂

  4. V sobotu jsem dočetla Sněhuláka od Jo Nesba (slušná detektivka) – a každý sněhulák mě lehce děsil…
    Tvůj článek je však v mých očích mírně rehabilitoval…

  • Nejčastěji čtené

  • Nové MIMO

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 57 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 44,275 čtenářů
  • Rubriky

  • Prošlo MIMO

Oldwomen's Blog

žití ve stepní krajině

EDUBYART

o vzdělání uměním

delibety

Made by love

AdDragoNoviny

aneb Krátké Urgentní Radosti Vašeho Administrátora!

Bohyně Jin to nikdy nevzdává

Přešlapy a držkopády, co mě nezabily, posílily a taky občas pobavily

Žít je umění

Jiný život v Jiném světě

Ženy a muži nielen v biznise

Práca a kariéra, peniaze, ľudia a vzťahy, zábava, koniček, rodičovstvo, nakupovanie, cestovanie, jedlo, štýl, zdravie

HR Barbar

A jak řídíš lidi ty?

Jolana88's Weblog

a já si plácám...

Fox on the Rocks

"When you look directly at an insane man all you see is a reflection of your own knowledge that he´s insane which is not to see him at all." - Robert M. Pirsig

SLOVOSLED

ondřej fér | centrální úložiště

Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

hustekrutoprisne

bruneta šla do sveta

%d bloggers like this: