Bukowski s odbočkami přes Zlý časy a létající psy

flying dogCo mají společného Bukowski, ústřice a pivo s vůní uzeného? Buď je milujete na první ochutnání – nebo je nemůžete ani cítit. Ústřice sice můžu kdykoliv, ale ten den jsem je nejedla.  Hned ráno jsem ovšem poslepu sáhla po krabici s tarotovými kartami – a vytáhla Bukowskiho výbor z díla. A na tarot a pivo postupem času taky došlo.

Odbočka čas: není nic nebezpečnějšího, než vzbudit se o hodinu a půl dřív než obvykle a získat díky tomu zcela mylný pocit, že máte nekonečně mnoho času. Namísto běžných dostihů ve stylu nakrmit kočku-vysprchovat-nakrmit sebe-zdrhat se náhle nabízí spousta činností, při nichž se na plynutí času velmi snadno zapomíná. Načež je nutno na poslední chvíli najít ID kartu do práce. Žehličku, neb je zapotřebí se přiměřeně civilizovat. Oběd s sebou, protože na snídani už je pozdě… Já vím – jako bych slyšela mámu: To si to nemůžeš nechávat pokaždý na tom samým místě? Jistě, že můžu. Ale.

Nakonec ještě vzápětí poté, co projdu turnikety, sháním někoho, kdo zkontroluje, zda jsem – v myšlenkách nad Královnou pohárů a Velkou Arkánou – tu zpropadenou žehličku vypla. A snídani, protože do oběda daleko… Co mi vyšlo v tarotu, není až tak podstatné. Že jsem nevyhořela, už podstatné je. Díky tomu jsem nakonec ve zdraví dorazila i na onu ojedinělou pivní degustaci do Zlejch časů.

Odbočka Zlý časy – podnik sídlí v pražských Nuslích. Nabízí dva výčepy – Dolní a Horní a nepočítaně piv. Z relativně nenápadné hospody se majiteli povedlo vybudovat království piva, jaké nemá široko daleko obdoby. Vzhledem k tomu, že sebebarvitější popis za osobní zkušeností vždycky pokulhává, doporučuji vyzkoušet. A to i tehdy, pokud se za skalní pivaře nepovažujete. Ba i tehdy, pokud si dáte pivo jednou za sto let. Dost možná právě díky místním speciálům změníte názor. Musím se přiznat, že vyrazit sem sama, asi bych vybírala spíš náhodně a většinou spíš asi podle názvu. Vzhledem k tomu, že jsem měla doprovod se znalostí piv téměř encyklopedickou, byla to exkurze, na jakou se nezapomíná. Proč jak které pivo chutná, po čem všem voní, jak se vyrábí… Ochutnala jsem jich celkem dost, jakkoliv dnes už si pamatuju pouze resumé – a dva druhy z toho jen díky tomu, že se mi povedlo ukořistit lahev coby suvenýr.

Jako první jsem měla Zkouřenou Nuselačku. Následovala piva se sice méně nápadnými jmény, ale o to zajímavější chutí – Permon, Raptor… a lahvové speciály „Aecht Schlenkerla Eiche“ (což je to pivo neskutečně vonící uzeným) a nepřekonatelný belgický „Flying Dog“ – silný a hypnotický. S určováním, po čem vlastně konkrétní  pivo voní či chutná je to asi podobné jako s popisem chuti vína nebo tabáku – to znamená vysoce individuální. Sama za sebe si pamatuju zelený japonský čaj, rozkvetlé bezinky, lehce ostružinovou vůni, čerstvě rozkrojené uzené, vůni starého dřeva a spousty dalších, jen obtížně popsatelných kategorií.

A Bukowski? Tak nějak na něj přišla řeč. A já si vzpomněla. Na Poštovní úřad. Na všechny ty knihy, přečtené tak dávno, že už ani nedokážu říct, jaký to byl rok. Na povídky a básně, žité a psané beze zbytku.

Protože stejně jako pivo není jen alkoholizovaná voda typu Gambáče, Bukowski nejsou jen povídky. A jeho poezie má ke květinkám, éterickým bytostem a vznášení v nebeských výšinách sakra daleko. Občas je to hořké, ironické a z květin v lepším případě vonící pouze kořenovým balem. Občas je to tak silné, že si člověk pamatuje sotva půlku.

Ale třeba to stačí. Na rozdíl od zlatých mušek a europiva po tom totiž nebývá kocovina.

„- Rozhodl jsem se, oznámil, – že se na ženu nakonec neproměním.

– Našemu vztahu to jenom prospěje, Henry.“

 *     *     *

„… pouze předstíráme život

a přitom na něco čekáme

na něco čekáme

a přes pancéřované sklo

si prohlížíme hodinky s diamantem

jako když pavouk vysává vnitřnosti

mouchy“

 *     *     * 

„… její rtuť sebou házela nahoru a dolů

uvnitř mý ztracený duše.

šoustat ji bylo jako jet do nebe

ožralou tramvají

tou tramvají jsme odjeli tak daleko,

že jsme se už nikdy nevrátili, ani ona,

ani já.“

 *     *     * 

„dnes večer jsem nemohl

jít do práce, protože jsem nemohl

přestat žít“

 *     *     * 

… obří slunce,

a co já, jsem obr. naše slunce

dnes v noci

bez slunce

tvé boty jsou samy, chybí jim tvoje noha

a já si sám smažím stejky a piju pivo

a poslouchám Wagnera

cena za slunce,

cena za slunce,

a kašlu na to, jestli se vrátíš nebo ne.“

  *     *     *

„… jenže

já je kriticky

nenapadám,

já je akorát nečtu…“

  *     *     *

„prosím, možná by bylo

pohodlnější

žít řekněme jako moucha,

mravenec nebo významný politik…“

 *     *     * 

„opustit to bude snadnější než to

žít.

 

napsat ještě jednu řádku, když

z rádia někdo hraje na klavír.

 

nejlepší spisovatelé řekli hodně

málo

a ti nejhorší toho řekli

až moc.“ 

/vybráno z Kam zmizela ta roztomilá, rozesmátá holka v květovaných šatech/

Reklamy

9 Comments

  1. 🙂 Legrační je, že za socialismu se přesně tohle tvrdívalo o překladech světových detektivek (především americká škola) – že ty slovenské jsou mnohem lepší (detektivky moc nečtu, ale pracovala jsem v knihovně, tak vím, na co bývaly záznamy dlouhé jako Lovosice 🙂 )

  2. Mám ju po česky, neviem, či vyšla aj po slovensky, ale ja si vo všeobecnosti radšej kupujem české preklady, sú živšie…

  3. Navzdory a nebo díky ní? Myslím, že právě v tomto kontextu je ono uvození to nejméně důležité.

  4. To bezesporu. Je ovšem důkazem toho, že svoboda EXISTUJE. Navzdory nedostatku peněz, navzdory tomu, že vás roky nikdo nečte, navzdory NELÍBIVOSTI. Nebo právě díky ní…?

Komentáře nejsou povoleny.