O hodinkách po tátovi, hastrmanovi a bolavém zubu

....Před několika dny jsem potřebovala Surgam. Poměrně urgentně. V šuplíku, kde tohle nedostatkové zboží skladuju, jsem ovšem našla jen dávno nepružící pružné obinadlo –  čímžto se kolem mne lehce mihla svůdná myšlenka, že pokud mě ten hnusný zub nepřestane bolet, pořád ještě se můžu kvalitně obinadlově oběsit (omyl: nemůžu. Neumím uvázat smyčku a těžko s podobným přáním budu obcházet sousedy). Pak taky bombičky do Parkera – ty původní, velkokapacitní, zelené, které pohřešuju přibližně od listopadu. Úplně vespod ležely v krabičce z tmavě vínového papíru staré Primky po tátovi.

Vzpomněla jsem si na jejich předchůdce stejné značky, vyrobené snad ještě v padesátých letech. Nakrátko je znovu rozchodila mladší sestra, tehdy sotva dvouletá, která je – domněle nefunkční – dostala od roztržitého tatínka na hraní. Poté, co je nejdřív ochutnala a pak jimi zvesela párkrát uhodila o rám postýlky, vzpamatovaly se a další rok a půl bezchybně fungovaly. Teprve pak přišel náhlý a potupný konec.

Kupodivu nedoplatily na otcův pokus zavést svépomocí elektřinu do celého domu.  Ani na jeho koketerii s tím, co všechno umí cirkulárka. A nepřišly k úrazu ani tehdy, když se snažil uzemnit hromosvod. Jmenované akce nejen, že se nezapomenutelně zapsaly do rodinné kroniky, ale byly také poměrně přesně zdokumentovány lékařskými zprávami – a jednou i policejním protokolem.  (Z výše uvedeného je zřejmé, že táta byl přesně ten typ kutila, kteří pravidelně zaplňují čekárny pohotovostí, chirurgie a traumatologie.) Ubohý časoměřič zahubil až otcův pokus vykopat u domu studnu.

Ne, že bychom neměli v domě vodovod. Voda byla naopak prakticky všude. Zvláště pak, když zapršelo nebo se projevil efekt jarního tání. Teprve tehdy totiž vyšlo najevo, proč že byl ten pozemek kdysi tak pohádkově laciný: před válkou tu býval obecní rybník. První náraz reality přišel už po vybagrování základů, kdy jsme se jeli podívat na stavbu – a shledali se s plně napuštěnou vodní nádrží. Chyběly jen kachničky a šumící rákosí. Roli potměšilého hastrmana hravě zastal škodolibě se usmívající soused.

O pár let později, kdy dům stál a vody bylo stále víc, než zdrávo, se celá věc provizorně řešila koupí ponorného čerpadla. A tak se táta rozhodl na hastrmana vyzrát a vykopat studnu, do níž svede pramen. Ve chvíli, kdy se dostal přibližně metr a půl pod úroveň podsklepení, a studna byla stále suchá jako troud, zatímco ve sklepě živě bujela vodní fauna i flóra, bylo jasné, že někde bude asi chyba.

Po obzvlášť silných deštích zdánlivě došlo k obratu. Na dně studny se (překvapivě) objevila kaluž vody. Otec sugestivně líčil, jak uprostřed hladiny postřehl pohyb – prýštění. Matka prohlásila, že z té díry na zahradě spíš začne prýštit ropa, nežli voda. Při kontrole stavu (bohužel setrvale klesající) hladiny otec podcenil zvlhlé šprycle žebříku a v bahnité břečce se vykoupal. I s hodinkami.

Týden poté studnu beze slova zakryl dřevěným krytem a jel si do okresního města pro nové hodinky. Ty, které si – seřízené a s novým řemínkem – za pár dní vyzvednu u hodináře. Pokaždé, když se na ně podívám, vzpomenu si na hru na schovávanou ve skružích, obrostlých pýrem a na to, že prášky proti bolestem musím hledat výhradně mezi tubami s akrylovými barvami. Na to, že ropu jsme nakonec netěžili. A na studnové bubáky pod bedněním, které jsem sestře popisovala natolik barvitě, že nemohla strachy usnout. A ať mi někdo řekne, že tam nebyli!

Reklamy

komentářů 5

  1. To je přesný! Mimochodem – hodinky už nosím… a… táta toho měl na kontě víc… právě páchám další článek. 🙂 Na štípání dřeva ovšem nemám…. 🙂

  2. Však to taky zanechalo následky 🙂

  3. Děkuji.

  4. jé, to jste se teda nenudili 😀

  5. Nádherné psaní a milé vzpomínání…

  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 46 021 čtenářů
  • Rubriky

Tales of a Travelling Salesman

A long story, short stories, and resources for writers, teachers, and humans

Oldwomen's Blog

žití ve stepní krajině

delibety

Made by love

Bohyně Jin to nikdy nevzdává

Přešlapy a držkopády, co mě nezabily, posílily a taky občas pobavily

HR Barbar

A jak řídíš lidi ty?

Jolana88's Weblog

a já si plácám...

SLOVOSLED

ondřej fér | centrální úložiště

Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

frangipani.cz

Journal about the world of niche, art and indie perfumery

Od věci II

Co mě jen tak napadlo. Pokračujeme v novém

U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY

No sports, just whisky and cigars. Winston Churchill

Vonrammstein's Blog

Zápisky politicky nekorektního katolíka

%d bloggers like this: