O nočních můrách, švestkové modři a zácloně v kuchyni

....Některé noční můry se zjevují potřísněny krví předchozích obětí, dech jim páchne jako roky nečištěný záchod a z kapsy kouká škrtidlo. Další si libují v tom, jak vám v té nejméně vhodné chvíli ušmiknou zapínání u kalhot a nechají je uprostřed celofiremního meetingu spadnout ke kotníkům. A ty úplně nejpříšernější jsou ze sladce růžového akrylu, opatřeny hnusnými kulatými, věčně se rozpínajícími knoflíky doprovázeny vyčítavou otázkou A proč nenosíš ten svetr, co jsem ti upletla k vánocům?

Já vím. Mohlo být i hůř. Ten svetr třeba mohl být i z chemlonu. Taky se mohlo stát, že máma, vědoma si své originality, se nemusela zastavit jen u pletení a háčkování. Mohla třeba začít šít.

To ji naštěstí nikdy nenapadlo. Ani tak jsem ale neměla úplně vyhráno. Kromě žluté čepice debilky, zmíněného svetru v několika barevných modifikacích (dodnes se marně snažím rozhodnout, byl-li horší růžový, červený anebo žabincově zelený) a háčkované VESTIČKY umotané nejspíš z kopřiv, neboť kousala, ať se pod ni obléklo cokoliv, tu byly neodolatelně výhodné nákupy v prodejně partiovým zbožím.

Ne, že bych bývala nesnila o pekelně úzkých jeansech značky Wild Cat z Tuzexu, nicméně chápala jsem i ve svých dvanácti, že je prostě mít nemůžu. Že i kdybych je mít mohla, těžko se najde velikost, kterou bych při svých rozměrech dokázala obléknout a zapnout. Pravdou však zůstává, že alespoň trochu normální kalhoty by mi bývaly výrazně usnadnily dospívání.

Noční můra mých dvanácti let se totiž jmenovala KRIMPLEN. Švestkové nohavice z tohoto nezničitelného materiálu střižené do nejširších myslitelných zvonů měly s jeansy tehdejší západní produkce společné jen dvě věci: modrou barvu a dvě nohavice. Pět dní v týdnu, ráno co ráno, jsem propadala beznaději, jen jsem ten kus oblečení zahlédla nachystaný na pohovce. Pět dní v týdnu jsem ráno co ráno raději přivírala oči, než bych se spatřila v zrcadle. Moc to nepomáhalo, protože svět okolo oči nezavíral.

Jak praví staré přísloví, štěstí přeje připraveným. Jednoho nenápadného odpoledne, jež nebylo významné ničím jiným, než právě tím, co čekalo za rohem, jsem se táhla ze školy směrem k nádraží. Dopoledne, zatímco jsem se ve čtvrté lavici v řadě u dveří trápila s matematikou, přírodopisem a zapomenutými úkoly, patrně pršelo. Vzduch voněl vlhkou prstí a na chodníku z nepříliš kvalitního hrbolatého betonu zasychaly louže. Na chodníku zasychaly louže a na plotě školní družiny jásavě žlutá barva. Čerstvá barva, jak jsem pochopila z novinových fáborků zplihle visících kolem plotu.

Bylo to až neskutečně snadné. Vyhoupla jsem se na betonovou podezdívku a přitiskla pozadí k dosud lepkavému nátěru. Totéž jsem pro jistotu učinila i zepředu. Žluté skvrny nešlo přehlédnout. Celou cestu domů jsem se modlila, aby to nešlo vyprat.

Některé výčitky se zjevují za zvukových efektů hodných hollywoodského hororu. Exploze trhá na malé kousky vlakové soupravy, domy se hroutí jako dětské hračky z kartonu a celá města mizí v kráterech, jak se tak otevřela země. Další jen zlehka přejedou nabroušeným nehtem po skleněné tabuli. A pak jsou tu ty tiché, jako když se v okně kuchyně pohne dávno nevypraná záclona a máma dělá, že nevidí, jak cpu čepici do tašky.

Dávno se setmělo a já předstírala, že počítám rovnici, která ne a ne vyjít. Máma vstoupila do mého pokoje s čímsi povědomě modrým v náručí. Já věděla, že se budou hodit, řekla s vítězoslavným úsměvem. A protože vím, jaký jsi nemehlo, koupila jsem rovnou dvoje.

Reklamy

komentářů 11

  1. tak to byla velmi sikovna 😀

  2. 🙂 🙂

  3. Isia

     /  24.3.2013

    Che…čo zlaté, ale vraj „moderné“ to bolo! Aj ja som raz vyfasovala tento účes, ale pred ďalším strihaním som urobila útrpné oči a mala pokoj.

  4. Ach 😀 Tak to oblečenie som nejak extra nemusela riešiť, ale naša mama nás s obľubou dávala strihať na hríbik, ako takých debilkov…lebo to bolo „zlaté“.

  5. Vidím, že zkušenosti jsou podobné napříč generacemi 🙂

  6. Isia

     /  24.3.2013

    Úžasný článok. Ďakujem zaň, trochu škodoradostne som sa zasmiala. Tvoja mamina bola prezieravá žena 🙂 .
    Ja si pamätám na nenávidenú „šuštiakovú“ súpravu. A ja som si tak túžila obliecť rifle. Mama nedovolila. Šuštiačka bola predsa len praktickejšia, ako odložené rifle v skrini.

  7. Jo, to jsem četla… včetně toho kabátu. Máš tedy kliku, že Ti maminka k plandačkám nepořešila nějaký „home made“ svetřík s jelenem.

  8. No, nedalo… ale je fakt, že když sestra ve snaze vypudit bubáka z odpadové roury „utopila“ máminy oblíbené jehlice ve výlevce ve sklepě, dost se mi ulevilo.

  9. No, je pravda, že ty šatky jsem si dlouuuuho pomatovala. Beru to tak, že máti tohle prostě nedocházelo – a na diskuze na tohle téma to u nás doma nějak nebylo zařízené. Vrátilo se jí to v době nejdrsnější puberty… ale to asi bude na samostatný článek 🙂

  10. jauvajs… jako dítě jsem taky byla oběť máminých tvořivých chvilek. Ale ono to asi bylo zčásti tím, že se u nás nic moc sehnat nedalo a maminky chtěly asi něco originálního pro svoje jedinenčné ratolesti ne?

  11. oldwomen

     /  23.3.2013

    Au. Matky snad mají i desátý smysl – kterak naprosto společensky znemožnit své dospívající dítě a zasít mu do duše hromadu mindráků.
    Růžové pletené šaty, akrylové jak jinak, pěkně ke krku, se zapínáním vzadu, s dlouhým rukávem a bílými háčkovanými kytičkami na límečku. Na panenku asi dobrý, na fotku asi slušivý, ale do školy v době prvních hormonálních bouří, no nic moc. Možná, že právě v této době jsem si uvědomila, že upocené výkony jsou e-e-e. Jak se mi přehřátím mastila ofina a plihly už tak tenounké culíky…
    Doufám, že jsem se podobného zločinu na svém dítku nedopustila.

Tales of a Travelling Salesman

A long story, short stories, and resources for writers, teachers, and humans

Oldwomen's Blog

žití ve stepní krajině

delibety

Made by love

Bohyně Jin to nikdy nevzdává

Přešlapy a držkopády, co mě nezabily, posílily a taky občas pobavily

HR Barbar

A jak řídíš lidi ty?

Jolana88's Weblog

a já si plácám...

SLOVOSLED

ondřej fér | centrální úložiště

Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

frangipani.cz

Journal about the world of niche, art and indie perfumery

Od věci II

Co mě jen tak napadlo. Pokračujeme v novém

U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY

No sports, just whisky and cigars. Winston Churchill

Vonrammstein's Blog

Zápisky politicky nekorektního katolíka

%d bloggers like this: