Kambrium, ordovik, třetí řada a nepřečtené dopisy

letter1Nejlepší kousky se krčily vždycky ve třetí řadě a neřekla bych, že jediným důvodem byl nedostatek místa. Tvář knihovny nastavovala všechny ty Dickense, Tiché Dony, Psohlavce a Babičky. Mezi regály vládl mrtvolný klid stokrát přežvýkaných vět a frází, které dávno pozbyly smyslu. V řadě číslo dvě stála naskládána prakticky celá produkce edice Smaragd, a celá řada brožovaných knížek z per takových autorů jako byli I.M.Jedlička a V.P.Borovička, několik románů o lásce s beznadějně šťastným koncem (heslo „Večery pod lampou“) a pár kousků, jež patrně otec vyhodnotil jako sporné. Knihy, které naši doopravdy četli.

Vyplatilo se ovšem pokleknout a zalovit (hlavu napůl mezi starým ohmataným papírem, klihem a tajemnem vonícími svazky) až zcela vzadu. Druhé pohlaví. Učebnice ženského lékařství. Dekameron. Memoáry nevěstky. Všechny tituly, které táta jako sporné nevyhodnotil. Všechny ty knihy, které v jeho očích představovaly rozbušku, nášlapnou minu záludně nastraženou mé nevinnosti. Kdyby věděl, že většinu z nich jsem přečetla někdy před koncem šesté třídy, asi by se tak nenamáhal. I když.

Samozřejmě se našlo několik výjimek. Cudných výjimek. Celé roky jsem se například vracela k třídílnému souboru pověstí Slovenské hrady. Tam se kromě „ohnivého vína“ a „bozku na rudé pery“ žádné nebezpečné termíny nevyskytly. Přesto jsem je milovala. Před pár dny jsem je z jakési nostalgie po letech otevřela znovu. Od tátovy smrti jsem je měla v ruce několikrát, ale nikdy jsem si neudělala čas na to, abych se do nich v klidu začetla. Až teď. Jen tak jsem listovala stránkami z papíru, který se ještě vyráběl z opravdového dřeva, a ne z desetkrát recyklovaných kartonových krabic a hadrů… a černobílé ilustrace znovu nabíraly barvu dávných fantazií…

Na zem sklouzla obálka. Chvíli jsem na ni hleděla, a skoro to vypadalo, že mi ten překvapený pohled oplácí. Pak jsem ji zvedla a otočila. Byla zalepená a nadepsaná tátovým rozevlátým, proklatě nepravidelným rukopisem. A nesla moje jméno. Třeba bude prázdná, napadlo mě a zároveň jsem si vybavila, jak táta, někdy v době, kdy mi bylo čtrnáct, ve snaze ochránit mě před závadnými myšlenkami, požádal knihovnici, aby mi nepůjčovala knihu My děti ze stanice ZOO, kterou jsem si v knihovně zarezervovala. Vzhledem k tomu, že jsem v knihovně trávila většinu svého volného času, o tátově přání jsem se samozřejmě dozvěděla.

A když nadešel čas splněné rezervace, pro knížku jsem si bez váhání přišla. Jako na potvoru jsme se s otcem v budově knihovny sešli. Nebylo to poprvé. Ovšem stejně jako zloděj v každém kolemjdoucím tuší policistu, i já byla přesvědčena, že otec přesně VÍ, co že si to nesu v tašce, ležérně hozené přes pravé rameno. Bleskurychle jsem proto zapadla mezi regály s kuchařkami a doufala, že si půjde vybírat své oblíbené detektivky. Jako naschvál sáhnul do nízkého regálku s právě vrácenými knihami a pohodlně se usadil v křesle opodál.

Čas plynul a otec pokojně listoval jakousi publikací pojednávající o podmořském životě. Asijská, sovětská a tradiční kuchyně se škodolibě šklebily z regálů. Kromě toho, že mi právě ujížděl další autobus, se mi čím dál tím víc chtělo čurat. Jediné, po čem jsem toužila, bylo zapadnout do koženkové sedačky prosezené až na základ a nerušeně ČÍST, dokud nebude čas vystoupit.

Konečně vstal a rozvážným krokem se vydal směrem k výpůjčnímu pultu. Zahlídla jsem zvláštní, zpola pobavený, zpola chápavý úsměv knihovnice. Bleskurychle jsem prokličkovala k východu a běžela na autobus. Doma jsem příběh Christiane F. drze zasunula do učebnice přírodopisu. Tak jako v tyto dny mě kambrium a ordovik nikdy předtím ani potom nezajímaly.

Dívám se na zalepenou obálku a myslím na podmořské světy. Na nevyřčená slova. Na to, co je možná uvnitř. A co tam nikdy nebude –

Reklamy
Komentáře nejsou povoleny.
  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 46 021 čtenářů
  • Rubriky

Tales of a Travelling Salesman

A long story, short stories, and resources for writers, teachers, and humans

Oldwomen's Blog

žití ve stepní krajině

delibety

Made by love

Bohyně Jin to nikdy nevzdává

Přešlapy a držkopády, co mě nezabily, posílily a taky občas pobavily

HR Barbar

A jak řídíš lidi ty?

Jolana88's Weblog

a já si plácám...

SLOVOSLED

ondřej fér | centrální úložiště

Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

frangipani.cz

Journal about the world of niche, art and indie perfumery

Od věci II

Co mě jen tak napadlo. Pokračujeme v novém

U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY

No sports, just whisky and cigars. Winston Churchill

Vonrammstein's Blog

Zápisky politicky nekorektního katolíka

%d bloggers like this: