Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel – Jonas Jonasson

Stoletý stařík - česká obálka„Ty, co říkají jenom to, co je pravda, nemá cenu poslouchat.“

Může být osoba, která nerozezná banánový likér od vodky s Colou guvernérkou Bali? Měl Albert Einstein nevlastního bratra? Lze chovat ve stodole slona? Znal Stalin dílo básníka Vernera von Heiderstama? Kdo zachránil život diktátoru Francovi? A jak to bylo s Ruskem a atomovou bombou?

Nechte se poddat. Můžete mít desítky podobně bláznivých otázek – a přesto budete vždycky znovu překvapeni. Nejpozději na další stránce skvělého románu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel.

Popravdě, úvod a první část románu má poněkud uvěřitelnější dynamiku, než k rozpačitému závěru spějící druhá polovina. Hrdina románu, Alan Karlsson, slaví sté narozeniny. Popravdě, poté, co se o jeho životních osudech dozvíme o trochu více, je vlastně logické, že stylově učesaná oslava s dortem a obligátní kytkou není nic, co by si přál. Je skoro s podivem, že v domově důchodců vydržel tak dlouho. Nicméně – všeho do času – Alan se, tak jak to činil dosud – vydá vlastní cestou.

Je to bláznivé čtení plné bizarních zápletek doplněných narážkami na historické události (když člověk žije celé století, je třeba toho přece  využít) a střídavě vtipné a vtipnější dialogy. I závažné události jsou podány s lehkostí, která není ani plytká ani pohoršující. Jsou momenty, kdy bych asi trochu ubrala, ale to je otázka vkusu. Odhlédneme-li od samotného příběhu, nabízí se otázka, kdy jsme vlastně doopravdy staří. Alan Karlsson si s ní evidentně hlavu nelámal. A to je možná dobře mít na paměti.

Přes veškerou bláznivost ale v jednom před autorem smekám – jakkoliv je zjevné, že ve většině případů jde o absolutní fikci, jsou zápletky konstruovány tak, že v podstatě neprokážete, že se věc právě takto stát nemohla. To dává čtení další rozměr.

Pokud by autor přidal na promyšlenosti a slevil z požadavku typu „A teď Vás rozesměju, i kdybych Vás měl zabít“, klidně bych brala nášup.

 ::::::::::::::::::::::::::::::::

Ale v roce, kdy Juliovi bylo pětadvacet let, mu nejdřív umřela matka na rakovinu, nad čímž truchlil, a hned nato se jeho otec propadl do močálu, když se snažil zachránit jalovici. Julius truchlil i nad touto událostí, protože jalovici měl rád.

 *         *         *

Kdyby tak matka a Alan viděli, jak vypadá ruská abeceda! To pak není divu, že jsou lidi negramotní.

  *         *         *

Julius zatáhl za brzdu a včas stroj zastavil. Nebožtík přepadl dopředu a uhodil se čelem o železné držadlo.

Za trošku jinejch okolností by ho to mohlo bolet, prohodil Alan.

Bejt mrtvej má svoje výhody, kontroval Julius.

  *         *         *

Ale jeden z nejvzdělanějších lidí v celém Švédsku se se zlou potázal, protože pracovní trh nepožadoval rekordní počet studijních let, ale doložené studijní výsledky.

 *         *         *

Navigátorku mu dělala jeho tehdejší přítelkyně, která teprve uprostřed závodu zjistila, že drží mapu vzhůru nohama.

 *         *         *

To poslední, co jsem slyšel o Rooseveltovi, bylo, že umřel, a pokud by se v tom směru něco změnilo, napsali by o tom v novinách.

  *         *         *

Alan celou dobu ani nemukl, aby se večerní politická přednáška neprotáhla ještě víc, než bylo nutné, ale beznadějně zdvořilý kapitán kladl otázku za otázkou a přitom stále doléval ten sladký banánový patok.  Kapitán chtěl vědět, jak vlastně Mao Ce-tung může představovat rozhodující hrozbu? Jeho otázka prodloužila večerní muka o skoro ccelou hodinu.

  *         *         *

Dávej si pozor na faráře. A na ty, co nepijou kořalku. Vůbec nejhorší jsou faráři, co nepijou kořalku.

  *         *         *

Skutečnost a podomácku vyrobená mapa se zcela neshodovaly.

 *         *         *

Nakonec se s majitelem zvířete dohodl, ale teprve, když ho přiměl souhlasit s tím, že součástí koupě nebude obchodníkova dcera. … jelikož dcera nemluvila ničím jiným než jednotónovým tibetobarmským nářečím, z kterého Alan nerozuměl ani slovu, řekl si v duchu, že pokud jde o intelektuální stimulaci, může si stejně dobře povídat s velbloudem.

  *         *         *

Jen proto, že vzápětí někoho zabije, se přece ještě nemusí chovat jako hulvát.

 *         *         *

I pro sociálního demokrata musí přece existovat nějaká hranice toho, kam až lze prosazovat prostoduchou tezi, že si jsou všichni rovni?

 *         *         *

V jedné z pasáží jsem (co byste chtěli do šťouravého Mimoně) narazila na malou chybu. Církev Svědkové Jehovovi byla založena v roce 1869. Vzhledem k tomu se v roce 1799 nemohla dosud projevovat tak, jak by se bývalo šílenému typografovi hodilo. Hádám, že autor měl na mysli letopočet 1979.

Na okraji Rotterdamu prožíval jeden typograf osobní krizi. Několik let předtím ho naverbovali Svědci Jehovovi, ale pak ho vyloučili, když trochu moc nahlas zpochybnil skutečnost, že tato církev mezi lety 1799 a 1980 hned čtrnáctkrát předpověděla Ježíšův návrat – a kupodivu se ve všech čtrnácti případech zmýlila.

 

A tak poslední dva verše bible plus typografův verš navíc zněly v tisku takto:

20. Ten, od něhož je to svědectví, praví: Ano, přijdu brzo.

Amen, přijď, Pane Ježíši!

21. Milost Pána Ježíše se všemi.

22. A zazvonil zvonec a pohádky je konec.

  *         *         *

Vůz a jeho zařízení by byly ukázkovým příkladem sovětského socialistického inženýrského umu, kdyby to ovšem všechno nebylo dovezené z Anglie.

  *         *         *

Albert Einstein nechtěl dokonce ani přiznat, že je Albert Einstein. S pošetilou zatvrzelostí tvrdil, že je mladší bratr Alberta HERBERT Einstein. Jenže Albert Einstein žádného bratra neměl, jen sestru. Takže na tenhle trik maršál Berija a jeho vyšetřovatel samozřejmě neskočili a užuž se chystali užít násilí, když se na Sedmé avenue v New Yorku, několik desítek tisíc kilometrů od Moskvy, stalo něco opravdu zvláštního.

V tamější Carnegie Hall totiž ALBERT EINSTEIN pořádal před dvěma tisíci osmi sty zvanými hosty, z nichž nejmíň tři byli zpravodajové ze Sovětského svazu, populárně vědeckou přednášku o teorii relativity.

  *         *         *

Dělat ze sebe pitomce, když člověk pitomec je, není nic těžkého.

  *         *         *          *         *         *          *         *         *

Poslední větu s klidem podepíšu. Třebas i zeleně. Howgh.

Reklamy
Komentáře nejsou povoleny.
  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 44,785 čtenářů
  • Rubriky

%d bloggers like this: