Vysoko nad střechami

1005820_10202369657794265_795833315_nDoktor Vrána říká, že to mohlo být i horší. Měl jsem pacientku, která viděla v každém šupleti živého sviště. Víte co to je, když na vás odevšad čumí svišť? Doktor Vrána je kapacita. Tvrdí, že když to nebudu flákat, a každý ráno slupnu jednu bílou a dvě žlutý, všechno bude fajn. Žlutý jsou oválný, bílá dokulata. Je vlastně strašně snadný dostat se jim do spárů. Aspoň pro mě bylo.

Začalo to nevinně. U silnice kousek od Poděbrad jsem z jedoucího auta zahlídla v poli čápa. Na tom by nakonec nebylo nic divnýho, jako spolujezdec mám – krom momentů, v nichž zmatkuju nad mapou, který rozumím asi jako Azték kuchařce od Rettigový – na očumování přírodních krás poměrně dost času. Nebylo by to nic tak moc zvláštního, kdyby nebyla půlka ledna a teploty tomu překvapivě neodpovídaly. Den poté budou všechny internetové servery dokonce hrdě hlásat, že Česko zažilo nejmrazivější noc roku (to znamená, že mrzlo už i v Praze).

Na rozvinutí teorií o tom, co si chudák čáp počne v zasněženém poli, mi zbývalo dalších padesát kilometrů a několik výživných minut úvah o tom, jak asi vypadá mražená žába a jestli ubohý opeřenec může hamburgery z nedalekého fast foodu. Moje přítelkyně mě ujistila o tom, že pokud přírodopisné dokumenty nelžou, čáp se o sebe postará i bez zlatých oblouků a mikrovlnky. Na zpáteční cestě o dvě hodiny později už si tak jistá nebyla.

Eště tam je, hlásila jsem, kdyby ho snad přehlídla.

Určitě zmrzne, chudinka.

Vypadalo to, že se nehnul ani o milimetr. Že se vůbec nehýbe.

Co když už je mrtvej?

Tak zavolej na odchytovou stanici, poradila mi. Internet v mobilu je úžasná věc. Do pěti minut jsem vytáčela telefonní číslo odchytové stanice v nedaleké obci Pátek.

Víte o tom, že u kruháče na Choťánky vám stojí čáp…?
Slečna na druhém konci byla naprosto v klidu.

Víme.  Je tam už dva měsíce.

Ne, není to atrapa, uklidnila mě. Mražené obojživelníky mu neshazují vrtulníkem, přesto o jeho výskytu – kromě jiného i díky hojným telefonátům veřejnosti (internet v mobilu je vážně supr věc!) vědí. Ne. Nejsem pětačtyřicátá, ale nějak přes stovku. A ano, děkují velice.

Zatímco jsem mluvila, poslouchala, a zvolna se smiřovala s myšlenkou, že ani dnes nikoho před smrtí umrznutím nezachráním, za oknem auta ubíhala zimní krajina.

Přijížděly jsme ke Kopidlnu. Na poli po mé pravici trčely v ornici pokryté nepatrným sněhovým popraškem čtyři labutě. Nadechla jsem se a vytáhla telefon…

*   *  *

Doktor Vrána ordinuje v malém domku na předměstí. V čekárně bublá meditační hudba a stěny jsou vymalovány nekonfliktním vyblitě pistáciovým odstínem. Po první návštěvě u něj jsem se začala tak trochu bát jezdit autem… a po historce o svištích mám problém otvírat zásuvky. Dnes ráno jsem vysypala žluté a bílé hezky na hromádku a celé to spláchla do záchodové mísy. Je konec ledna a mrzne až praští. Dívám se z okna. Sníh na hřebenech nedalekých hor se třpytí v poledním slunci. Vysoko nad střechami města, napříč jásavě modrou oblohou, letí hejno růžových plameňáků –

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Komentáře nejsou povoleny.
  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 45,763 čtenářů
  • Rubriky

Oldwomen's Blog

žití ve stepní krajině

delibety

Made by love

Bohyně Jin to nikdy nevzdává

Přešlapy a držkopády, co mě nezabily, posílily a taky občas pobavily

HR Barbar

A jak řídíš lidi ty?

Jolana88's Weblog

a já si plácám...

SLOVOSLED

ondřej fér | centrální úložiště

Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

frangipani.cz

Journal about the world of niche, art and indie perfumery

Od věci II

Co mě jen tak napadlo. Pokračujeme v novém

U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY

No sports, just whisky and cigars. Winston Churchill

Vonrammstein's Blog

Zápisky politicky nekorektního katolíka

We And The City - Dvě Třicítky Ve Městě

Dvě Třicítky řádí ve městě a nebojí se o tom napsat. Ku radosti všech zúčastněných...

%d bloggers like this: