Před několika měsíci jsme se – můj tehdejší zaměstnavatel a já – víceméně přátelsky dohodli, že půjdeme každý svou vlastní cestou. Vzhledem k tomu, že svým spádem tato dohoda až podezřele připomínalo náhlou příhodu břišní, byla jsem zpočátku na rozpacích, jak s nabytou svobodou co nejlépe naložit. A také jsem se musela rozhodnout, je-li svoboda skutečně svobodou. Asi tři týdny trvalo, než jsem dospala nastřádaný deficit. A od té doby si to užívám.
Mimo jiné:
a) už se nebudím s nutkáním co nejdříve se zalogovat. Nemočím tak, abych stihla pauzu mezi načítáním dvou dokumentů. Přibývá dní, kdy potravu konzumuji vsedě.
b) zašila jsem si podšívky u všech kabátů. V některých firmách mají šatnu a šatnářku. Vždycky vám pověsí vaše svršky tak šikovně, že ta díra je vidět naprosto odevšad. Pokud snad nedojde k právě popsanému, případně pro ty, co to neviděli, nebo mají slabost pro reprízy, vykoukne v celé své kráse spolehlivě právě když vám kdosi galantně pomáhá do kabátu.
c) finanční rezervy se tenčí, nicméně zkušeností přibývá. Tak uvidíme, co z toho bude.
Ty nejzábavnější zastávky mé Tour De Job najdete v galerii.
A ještě něco:
Vaše Mimoň.ka 😉
