Z deníku Lenošky II aneb 2015 in review

IMG_20151125_004342Zatímco vánočním tikům odolávám poměrně úspěšně, bilanční hnutí konce roku mě ani letos nenechává úplně lhostejnou. Zčásti proto, že je co bilancovat… a poslední jemné kopnutí (s razancí a přesností ne zcela střízlivé obsluhy benzinové pumpy v Prostředních Kotěhůlkách těsně před zavíračkou) mi poskytl jako již tradičně WordPress automat. I letos se zaklíná přepočtem čtenářů na vagony podzemky, i letos prská virtuálním ohňostrojem, i když, co si budeme namlouvat, publikačně to žádná velká diskotéka teda nebyla. Co se nepublikovaného psaní týče, jde to sice taky zatím nějak šejdrem, je-li ovšem pokrokem, že se konečně nehodlám proslavit až posmrtně, ale připouštím, že bych se zvládla účastnit nějaké té vlastní autogramiády osobně, pak jsme mírně pokročili. Na rukopisu se to konkrétně projevilo smazáním dosavadních 84 NS a sepsáním nové, zatím ca 15 NS dlouhé verze. Viděno touto optikou se zcela jistě chystám dožít požehnaného věku. Taky bych chtěla ještě jednou dodatečně poděkovat všem, kdo jste komentovali Lenošku č. I za držení palců v době, kdy to nevypadalo vůbec růžově. Ba ani bledě fialově ne-e.

A přece se pozitýva a sociální jistoty nakonec dostavily, jakkoliv začátek roku tomu nenapovídal.

Někdy kolem jarní rovnodennosti nazrál čas k návratu do korporace. Znáte to přísloví o vyhozeném dveřmi, jenž se vrátil oknem? Já ne… ale jen proto, že ve firmě, o níž hovořím, okna otevírat nelze. Zato tu máme prosklené výtahy a zahradu na střeše.

Lenoškou jsem (překvapivě) zůstala i po návratu na starou známou půdu, a to i navzdory tomu, že kromě své hlavní činnosti pořád ještě školím obchodní korespondenci a občas pomůžu s pronájmem bytu v jedné developerské firmě. Lenoškování totiž není o proválených hodinách, ale o přístupu k těm odpracovaným. Stíhám být přiměřeně líná, i když dobrovolničím, páchám antistresové omalovánky a kolážové kalendáře a za poslední rok jsem přečetla spoustu úžasných knížek. A jsem líná neskutečně ráda.

Na jaře jsem našla nový domov, Doupě. To jedno jediné místo, které mi chybělo, abych se dokázala zastavit, dýchat, snít, vrátit k tomu, kým opravdu jsem a kým chci být. Z kabátu se zašitou podšívkou jsem udělala kočkám trhací pelech. Na přelomu června a července jsem zapomněla kupovat cigarety a už jsem se ke kouření nevrátila. Obrázek lenošky s cigárem je tak definitivní minulostí. Pivo, víno a kafe ale piju pořád.

Zatímco první půlka roku byla o nových začátcích (a to tak, že na všech frontách), v listopadu a prosinci jsem se s celou řadou věcí loučila. Lodičkovými dopisy, nenávraty na některá místa, mlčením. To, co mělo odplynout, odnesla voda… za něco jsem děkovala, za další se zlobila, spousty dní jsem probrečela. Poprvé v životě jsem na dobročinný bazar odnesla mimo voblečků i knížky. Už bylo na čase udělat místo. Budeme ho potřebovat. Nejenom pro věci. Ale to už je úplně jiný příběh. Příběh o Truhlících, skládání origami jeřábků a tom jediném místě, kde je možné být tím, kým opravdu jsem… s tím, s kým opravdu chci být.

Lenošná Mimoňka, dobře si vědoma svých publikačních rezerv, do roku 2016 už nic, co se psaní týká, neslibuje. Moc dobře ví, že bude žít tak, aby bylo o čem psát, a psát, kdykoliv bude tak trošku nešťastná (tak, aby k ní slova přicházela s útěchou, jak to umí právě jen slova), a o trošku víc šťastná – tak, aby jí pořád ještě záleželo na tom, zda jim dá konečnou podobu a zasadí je do vět, nebo je nechá ztratit ve tmě, vypustí do řeky… vypláče do ZEWA Softies kapesníku…

Jak to tak vidím, rok 2016 bude o hledání rovnováhy. Držím nám pěsti. A všem, kdo tohle čtete, taky. Ať je ten rok jakýkoliv, ale váš.

 

 

Here’s an excerpt:

A New York City subway train holds 1,200 people. This blog was viewed about 5,200 times in 2015. If it were a NYC subway train, it would take about 4 trips to carry that many people.

Click here to see the complete report.

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Komentáře nejsou povoleny.
  • Nejčastěji čtené

  • Nové MIMO

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 58 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 44,632 čtenářů
  • Rubriky

  • Prošlo MIMO

Oldwomen's Blog

žití ve stepní krajině

EDUBYART

o vzdělání uměním

delibety

Made by love

AdDragoNoviny

aneb Krátké Urgentní Radosti Vašeho Administrátora!

Bohyně Jin to nikdy nevzdává

Přešlapy a držkopády, co mě nezabily, posílily a taky občas pobavily

Žít je umění

Jiný život v Jiném světě

Ženy a muži nielen v biznise

Práca a kariéra, peniaze, ľudia a vzťahy, zábava, koniček, rodičovstvo, nakupovanie, cestovanie, jedlo, štýl, zdravie

HR Barbar

A jak řídíš lidi ty?

Jolana88's Weblog

a já si plácám...

Fox on the Rocks

"When you look directly at an insane man all you see is a reflection of your own knowledge that he´s insane which is not to see him at all." - Robert M. Pirsig

SLOVOSLED

ondřej fér | centrální úložiště

Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

hustekrutoprisne

bruneta šla do sveta

%d bloggers like this: