Čas světa za rohem

20597081_515589442116819_2078408287662625548_nOd jistého dne mi visí nad stolem dvoje hodiny. Ano, Lenoška má stůl, a to dokonce PSACÍ…! A stejně povětšinou úřaduje z postele… Hodiny jsem nejdřív měla samozřejmě, jak už to tak ve většině normálních domácností bývá, jedny. Ne, úplně nejdřív na té zdi nevisely žádné, ale to už by byl jiný příběh.

Takže –  hodiny. Jedny. Červené, krásné, s klapavou vteřinovou ručičkou a nápisem AURIOL. Několik měsíců vzorně odměřovaly čas. Pak se nejspíš usnesly, že už té dřiny bylo právě dost, a s odměřováním bez varování a vysvětlivek přestaly. Koupila jsem novou baterii. Hodiny se na pár dní rozběhly, aby si posléze vzpomněly, jak sladké jest nicnedělání.. a pohyb rafijí opět ustal. Usoudila jsem, že budou patrně vybíravější a namísto baterie DURACELL jim nabídla potravu značky VARTA.

Opět poskočily – tentokrát jen o několik desítek minut. A nic. Ticho, mrtvo, pusto.

Byt, v němž dotikaly hodiny, zeje podivnou, chladnou prázdnotou.

Nedalo se nic dělat, v květnovém výprodeji jsme v brněnském chrámu univkusu IKEA pořídili hodiny číslo dvě. Sice nejsou červené a malebné na pohled, ale zato mají číslice takové velikosti, že je bez brýlí a z postele většinou vidím i já. Prvorozené červené jsem ale neměla to srdce odstranit. Pro ty brněnské jsem proto s tichou omluvou zatloukla do zdi hřebík číslo dvě. Nevadí jim to. Na nic si nehrajou a prostě šlapou jako… hodinky.

Pár dní poté mě ale brzy zrána v jejich v šedivém, rozvážném tikotu zarazil rušivý šelest… Lekla jsem se, že historie se chystá opakovat a vyčítavě pohlédla směrem ke zdi nad psacím stolem. Šedé hodiny svou vteřinovou ručičkou poctivě odsekávaly čas… bok po boku s červenými. Ano, tikaly oboje. Že jedny ukazovaly půl šesté a druhé tři čtvrtě na jedenáct, je zas jiná věc.  Radostně jsem vylítla z postele (…!) a červené seřídila podle šedých… Ještě když jsem odcházela do práce, ukazovaly mi oba ciferníky (mírně zlomyslně, neb jsem domov opouštěla jako vždycky s ostudným zpožděním) osm deset.

Večer měly šedé půl sedmou… a červené za minutu dvanáct. Seřízeno. Zavěšeno zpět na viklavý hřebíček. Ráno šest deset šedých a půl třetí červených.

Hrály si se mnou takhle na časovanou asi týden. Pak jsem to přestala zkoušet, protože mi došlo, že červené hodiny patrně odměřují čas v nějakém jiném vesmíru. V příběhu, který se mě kdoví proč občas dotkne tak trošku stydlivou vteřinovou ručičkou… a pak se rozpačitě odmlčí. Možná mi dává šanci pochopit v tom tichu něco, co bych přes náhle příliš hlasitý zdvojený tikot chronometrů nemusela vůbec postřehnout. Možná jsou někde světy, kde si hodiny navzájem podávají ruce a z dlaně do dlaně nenápadně, podobny drogovým dealerům, posílají kousek naděje.

Čas navíc, čas ze světa za rohem. Díky za něj.

 

 

 

Reklamy
Předchozí příspěvek
Komentáře nejsou povoleny.
  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 45,763 čtenářů
  • Rubriky

Oldwomen's Blog

žití ve stepní krajině

delibety

Made by love

Bohyně Jin to nikdy nevzdává

Přešlapy a držkopády, co mě nezabily, posílily a taky občas pobavily

HR Barbar

A jak řídíš lidi ty?

Jolana88's Weblog

a já si plácám...

SLOVOSLED

ondřej fér | centrální úložiště

Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

frangipani.cz

Journal about the world of niche, art and indie perfumery

Od věci II

Co mě jen tak napadlo. Pokračujeme v novém

U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY

No sports, just whisky and cigars. Winston Churchill

Vonrammstein's Blog

Zápisky politicky nekorektního katolíka

We And The City - Dvě Třicítky Ve Městě

Dvě Třicítky řádí ve městě a nebojí se o tom napsat. Ku radosti všech zúčastněných...

%d bloggers like this: