Dřív nežli roztaju

....Jééé, ten je úžasně vošklivej…

Trůním si na kapotě auta zaparkovaného vedle chodníku a o výroku,  který právě prolétl kolem, si můžu myslet své. Sedím vysoko, vidím daleko, chtělo by se říct, jenže – nemůžu zvednout hlavu, a tak nikdy neuvidím ani nebe. Dokonce ani majitele toho hlasu…  Na druhou stranu – to lidi potřebují oči, aby měli pocit, že VIDÍ. Sněhulákovi stačí prostě být. (Celý příspěvek…)

Reklamy

2012 in review

The WordPress.com stats helper monkeys prepared a 2012 annual report for this blog.

Here’s an excerpt:

600 people reached the top of Mt. Everest in 2012. This blog got about 4 600 views in 2012. If every person who reached the top of Mt. Everest viewed this blog, it would have taken 8 years to get that many views.

Click here to see the complete report.

Dny květiny

Tvář, za níž není ani víra, ani naděje, jen prázdný kus tkáně::: Soukromá nesoukromá úvaha mimo veškeré rubriky :::

Nikdy bys nevěřila, že dny by mohly mít tváře, vlastnosti, pocity. Ale je to tak. Dny květiny. Dny rozpraskané paty. Dny dopisy se zpola odtrženou cizokrajnou známkou.

Den, kdy se – z náhlého popudu, prostě jen tak, řeklo by se – podíváš do SEBE… jak do studny, (Celý příspěvek…)

Tančím

Dávám si ticho

Bez příchuti

Bez ledu a ozdob

Vnímáš ten praskot? – (Celý příspěvek…)

(Z)pátky

Nebe zčernalé nedbale zameteným tichem

prosáklo do sna – to ústa mračen šeptají

Navlhlé vykřičníky

Kýchnutí odemknuté pampeliškou

Jen závan vzduchu

pohybem křídel čtených nožem (Celý příspěvek…)

Paměť vrby

Furt mi sem courají. Prakticky výhradně ve dvou.

Co na tom vlastně mají?

Neříkám nic. Ne že bych tedy mohla… ale i kdyby ano, bylo by to zbytečné. Vnímají jenom sebe sama.

Na dosah monotónně hučícího kamenného moře (Celý příspěvek…)

Tohle je jiná tma –

… možná se nesplněné sny opravdu ZTRÁCEJÍ. Možná je vskutku ticho totéž jako mlčení.

Možná je tma za oknem totožná s tou mou.

  (Celý příspěvek…)

Lepidoptera Linné I.

Sen, kterým hoří stromy. Uvnitř i na obzoru vzdálené krajiny. Nebe si sedá níž a níž, objímá moji hlavu.

Jen závan slova… možná není zapotřebí víc. Podivná otázka: (Celý příspěvek…)

Podzimní lidé

Podzimní lidé umírají s jarem. Padají do slov nenapsaných dopisů. Tají v krách, které unáší pryč našedlá řeka hltající nebe. Opravdu mění barvu podle barvy očí posledního utopence?

Kdysi tomu věřila. Věřila spoustě nesmyslů – ani nevíš.

(Celý příspěvek…)

Výr.očí

Je to jen datum. Nedotčená. Je to jen pocit, pnutí číslic.

Vítr se opřel do náhradních jmen. Nevěř, že rajská zahrada – vlnitý plech sténá. Zákopy teček.

Záblesk na odchodu: mávám ti ulicí, ale ty míjíš jako zfanfrnělý Měsíc. (Celý příspěvek…)

Noční K.

Zní to jako proroctví, na parketách z minulého století mdlý kroužek od červeného vína. Ona bude první, neboť nechtěla; tiše se klikatila v závistech, zatímco já bláznivě proklínala sochy…

Můj pokoj: dno jiné noci. A říkala jsem si, že to napíšu, (Celý příspěvek…)

Královna studené kávy

… jedno neúplné „o“

smotává klubka pavoukům

(mysli, že naděje, ty: marná)

a plnokrevná vůní santalu

skloněná nad ten stůl (Celý příspěvek…)

Rmen

Na polích vztyčené prsty po sklizené kukuřici

nic už se ničemu nepodobá

krajina jako duše po rozchodu (Celý příspěvek…)

Tam, kde nejsi

/……………………./

Ten večer v hotelovém pokoji

Brnkal na vlásky umělých trav

Ve váze plné cizích vzkazů

A já pila divné písně  polospánku (Celý příspěvek…)

Zpěv ze zamčeného pokoje –

Tohle je píseň

skrytá do závorek ticha.

Jak si tě  (Celý příspěvek…)

Havrani –

Hlasitě prší

na pole plná havranů.

Do černé piety

jim na strnulá ramena

stékají stopy našich kalendářů. (Celý příspěvek…)

Až…

… Tma do tmy tuší

malinkým písmem

Je sotva viditelno

A do prostoru tepe (Celý příspěvek…)

Výprodej milostné poezie

Dnes už se nebojí. To by ti asi řekla kdyby…

namísto květin

zaschlé zbytky stvolů…

Kdyby ses ptala. (Celý příspěvek…)

Průstřely

Prázdné lodě plují obzorem

To dlaně vteřin

Sedají do řádků mezi stíny not

A já tě stále zpívám (Celý příspěvek…)

Noční partie

Zlodějko spánku,

vyčaruj mi moře tak hebce

perleťové až tuhne němou touhou (Celý příspěvek…)

Zapomínat

Hledala málo používanou adresu, na niž by poslala pohled s přáním Všeho Nejlepšího. Tahle vágní formulka ji odjakživa přiváděla k šílenství.  Co je, sakra, NEJLEPŠÍ?

Deset kilo švýcarské čokolády? (Jí vůbec sladkosti…?) (Celý příspěvek…)

Potichu

(pro …)

Až znovu pojedu tvým snem,

co nejvíc zpomalím:

pohlédnu do očí

všem jitřně rozhaleným domům. (Celý příspěvek…)

  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 44,785 čtenářů
  • Rubriky