Prší XI.

Víš, co bych chtěla? Nemuset nic říkat.

Víš, co bych chtěla? Nemuset nic říkat.

Řekli ti, že se nemusíš ničeho bát. A tys mi celá rozzářená sdělila, že ti doktor dovolil cigarety, ať ti jdu nějaký koupit dolů do kantýny. Jako bys vůbec netušila, co to znamená. To bylo posledně. Vyvezla jsem tě ve starý kolečkový židli na terasu, z níž jsme viděly, jak všude kolem kvetou pampelišky. Teď odkvétají –

Dívám se na tvou tvář. Už tě v ní nepoznávám. (Celý příspěvek…)

Reklamy

Než znovu naprší aneb Pozdrav z hlubin nejdelší noci roku

IMG_20130401_142617Vánoční pohledy neposílám. Ani elektronicky. S novoročenkami je situace ještě tristnější. Tak jako mi papírový diář nevydrží déle než do 15. února, tak se u Pé Efky naopak nedostanu přes hranici zvanou REALIZACE. Motiv mám v hlavě už někdy v půlce srpna – a tam taky zaručeně zůstane až do konce prosince, kdy je na hledání tužek a řezání kartonu zase na rok spolehlivě pozdě.

Celoroční bilance mě většinou dožene při četbě blogů, kde je to tak pěkně a zajímavě podáno, že člověk ani nemá pocit, že až doteď si slovo „bilance“ propojil primárně se souslovím „bilanční sebevražda“. (Celý příspěvek…)

O bílých brambořících, čertovském ocasu a věčném kalendáři

1005820_10202369657794265_795833315_nAž příště – někde, snad ani ne doma – otevřeš starou skříň, dosedneš na židli, ramenem pootevřeš dveře, za nimiž se možná něco chystá… zkus chytit tu vůni starých večerů. Možná ti bude připadat, že cítíš kandované pomeranče. Prach. Něco sladkého. Suchou dlaň, která sevřela tvou ruku ve chvíli, kdy v nedalekém lese třeskl výstřel. Něco hořkého. Benzín. Možná tohle všechno dohromady. (Celý příspěvek…)

Meditující kosatce, zemská gravitace a jedno velmi speciální loučení

........Nejdřív jsem si myslela, že je to prostě jen spam. Takový ten podivně poskládaný, zpola nesmyslný text, záhadně navázaný na kontakty z e-mailové schránky, jaké občas asi dostane každý. Pak se slova začala skládat do děsivé, velmi adresné věty.

It saddens me deeply to send this email message. (Celý příspěvek…)

Šťastné oko, vlasy v polévce a možná tulipány

........Jsou sny požehnáním nebo prokletím? Má cenu se ptát, pokud se bojíme, jakou uslyšíme odpověď? Vypadá pokoj v zrcadle vždycky stejně jako ten, v němž člověk leží v posteli s jednou ze svých historicky prvních kocovin, nebo je to úplně jiný svět?

Znáte ten pocit, když jedno ze sluchátek – nevím, jak komu, ale mě většinou levé – přestane fungovat, a píseň se sype do hlavy pouze z jedné strany? (Celý příspěvek…)

Bukowski s odbočkami přes Zlý časy a létající psy

flying dogCo mají společného Bukowski, ústřice a pivo s vůní uzeného? Buď je milujete na první ochutnání – nebo je nemůžete ani cítit. Ústřice sice můžu kdykoliv, ale ten den jsem je nejedla.  Hned ráno jsem ovšem poslepu sáhla po krabici s tarotovými kartami – a vytáhla Bukowskiho výbor z díla. A na tarot a pivo postupem času taky došlo.

Odbočka čas: není nic nebezpečnějšího, než vzbudit se o hodinu a půl dřív než obvykle a získat díky tomu zcela mylný pocit, že máte nekonečně mnoho času. (Celý příspěvek…)

Lekce létání

..........Sněží.  Nehřeje to, a špatně se v tom chodí, ale – aniž by bylo nutno zavřít oči, zůstane leccos skryto.

Všechny ty letní a podzimní stezky, co už zjara  zarostou novou, jak dětské vlasy jemnou trávou… postupně zesílí, tak jako každá tráva, po které se nechodí. (Celý příspěvek…)

Dřív nežli roztaju

....Jééé, ten je úžasně vošklivej…

Trůním si na kapotě auta zaparkovaného vedle chodníku a o výroku,  který právě prolétl kolem, si můžu myslet své. Sedím vysoko, vidím daleko, chtělo by se říct, jenže – nemůžu zvednout hlavu, a tak nikdy neuvidím ani nebe. Dokonce ani majitele toho hlasu…  Na druhou stranu – to lidi potřebují oči, aby měli pocit, že VIDÍ. Sněhulákovi stačí prostě být. (Celý příspěvek…)

O srdcové šestce, mýdlových bublinách a gravitaci

Srdcová šestkaDívám se, kam šlapu tak nějak ze zvyku. Kdo zná pražské chodníky, chápe asi proč. Občas je to málo platné, protože jsouc myšlenkami mimo tuhle planetu, stejně nevidím. Občas najdu korunu. (Zvláštní, jak málo lidí ztrácí bankovky v hodnotě nad 200 Kč. Ačkoliv, dvoustovku jsem kdysi taky potkala. Bohužel byla natržená, a jak ukázala následná cesta do banky, kam jsem ji šla vyměnit, jako bonus i falešná. Proces se sepisováním protokolu a vysvětlování, že já nic, já ji jen NAŠLA… to samo, mami… se vážně vyplatil…) (Celý příspěvek…)

Uvnitř jablka, nebe nad Stromovkou a Bombay Mix

Uvnitř jablkaV jednom snu, co se mi zdával na konci loňského léta, nad nebem (kdoví proč zimním) jak obtisky dávno vypitých černobílých káv zamrzali racci. A jako v podivném filmu, ten jediný, nezaměnitelný hlas říkal: BÍLE. Protože TAK tě vidím.  A já, tvář plná temnot z negativů, běžela jako oko na punčoše vstříc obzorům, jež poznáme jen po hmatu. Protože nevíme. A racka nevidět – . (Celý příspěvek…)

Andersen s hádankou

Jak už jsem psala v předchozím článku, kniha s unikátně zkomoleným názvem obsahuje známé i méně známé pohádky dánského autora. Co mne opravdu zaujalo, jsou ilustrace. Několik jich připojuji. A na závěr malý chyták – ke které pohádce myslíte, že je obrázek označený třemi otazníky? Nápověda – jde o jednu z těch známějších.

O nočním klidu, neviditelných květech a pohádkách

702258_4783167068561_682981358_nNěkdy se prostě příběh trefí do vzpomínky, a hudba začne hrát do sluchátek přesně tu melodii, kterou jsme ne a nemohli dát dohromady. Někdy je svět až po okraj naplněný pamětí – a jindy se vítr žene prázdným městem, a být suchým listem na nároží dvou ulic se zdá být jako docela odpovídající řešení.

Kdyby mi někdo řekl, že ve svém věku dám poslední padesátikorunu za knihu pohádek, poradila bych mu, ať se honem rychle probudí. (Celý příspěvek…)

Liché roky a chvála všednodennosti

ledenJestli jsem se na něco těšila celý prosinec, tak jsou to všední lednové dny. Svátky mě svou vykolejeností prostě znervózňují. (Já vím, nejmíň příští dva týdny budeme na ulicích zakopávat o opelichané trosky vánočních stromků  – a to nemluvím o krabicích od petard, které často vydrží v křovinách a okolí laviček i do května.  Z čeho tu obalovou techniku Číňani dělají, je mi záhadou  – z ruských pneumatik?) (Celý příspěvek…)

O rolničkách, cestách odněkud někam a ztraceném knoflíku.

..........Jednoho dne zmizím z vysílání tvé stanice… tak nenápadně, tak přirozeně jako odteče voda ze dřezu poté, co umyješ nádobí po nedělním obědě… jednoho dne bude ticho, a nebude to bolet.  (Nevěříš?)

Je zvláštní, že zásadní prohlášení člověka napadnou vždycky buď ve sprše anebo po cestě odněkud někam. (Celý příspěvek…)

Tante Ella in Karlsbad… a v Tescu.

Na křižovatceNěkdy je fajn, když zaprší – i v zimě, a chodníky se lesknou a všechna ta světla a blikátka se odrazem násobí. Někdy je líp, když neprší… kupříkladu, když v koši na zastávce tramvaje č.7 leží svazek starých fotografií a čeká.

Jasně, že jsem šla okolo. Už je to pár let, ty fotky pořád ještě mám, a čím déle o nich přemýšlím, tím méně jsem si jistá příběhem, který vyprávějí, jakkoliv zprvu se zdál zcela zjevný. (Celý příspěvek…)

Človíčkovo neobyčejně obyčejné odpoledne

SvětloMůžete dokonce i spáchat sebevraždu, varoval před osamělým trávením vánočních svátků jakýsi svépomocně psychologický článek na internetu. No, to asi můžu, napadlo mě, ale nakonec jsem šla radši na procházku. Sama, s foťákem, tak, jak jsem si už před nějakou dobou naplánovala. (Celý příspěvek…)

O glóbusech, nesvátcích a ještě trochu tmy

glóbusDnes odpoledne to bude přesně rok, co jsem ho uviděla poprvé. Už asi nedopátrám, v kolik hodin, a ani jeden z nás to nepovažuje za důležité. Jestli čekáte popis nějakého epesního vánočního dárku, jste na špatném blogu. Ani žádné skandální odhalení se nekoná. Řeč je o glóbusu. (Celý příspěvek…)

Anděl strázný, nedopsané povídky a cesty tmou.

luna nemáKdysi dávno jsem rozepsala (a je to TAK DÁVNO, že nedokážu zodpovědně říct, zda dopsala+ztratila anebo ani nedopsala… a ztratila… psal se rok 96, dost možná 97) povídku na téma Anděl strázný. Jak už název napovídá, hlavní postavou nebyla bytost z masa a kostí, anobrž anděl-smolař.   (Celý příspěvek…)

Kniha zjevení, Brno a…

9780747584759Ve čtvrtek a v pátek jsem měla celodenní školení v Brně. Protože jsem se ve čtvrtek večer vracela domů, a internet byl v bytě na Vinohradech tak jako tak mrtvý, nechala jsem si laptop u kolegyně a vyrazila směrem k nádraží nezvykle nalehko jen s taškou přes rameno (setkala jsem se sice už s názorem, že to, co obvykle vydávám za „kabelku“ není taška, ale stěhovací vůz, ale jakkoliv v ní občas i já regulérně zabloudím – nedala bych ji ani za nic…). (Celý příspěvek…)

O chodících kalendářích, straně 147 a šťastných číslech

.....Ke své škodě jsem si vždycky pamatovala kde co. Bitvu u Thermopyl. Den, kdy mé mladší sestře vypadl první mléčný zub. Narozeniny tety Růženy z Chocně. Možná jsem měla být aspoň zticha. Moje mínus – nebyla jsem. Než jsem se nadála, stalo se ze mě něco, co matka nazývala „chodící kalendář“. V dobách, kdy se gratulace realizovaly výhradně formou pohlednic (protože trmácet se do Chocně či Podluží se našim přece jenom nechtělo a nejbližší telefonní budka byla v Lovosicích u nádraží a internet zněl spíš jako sprosté slovo), (Celý příspěvek…)

Anjelské cenganie

2012-12-03 20.53.29-1Dny Tmy pokračují. Na můj vkus by tedy nemusela být až taková zima, ale jinak to nemá chybu: setmí se kolem čtvrté a nejmíň do půl osmé ráno má člověk jistotu, že světlo nenastane. Jak jsem tohle období kdysi špatně snášela, teď se ho nemůžu nabažit. Té snížené viditelnosti – toho pocitu, že svět se ZAVŘEL a nelze už nic dodat… není kam jít, není co změnit. Tu definitivu.

A do toho pak člověk dostane takovou věc. (Celý příspěvek…)

O volných rukou, kávě a hluchých krysách

Hladina souhlásek a samohlásek klesá až pod palubní deník, slova tečou z příběhu… Vsakují do ulic, kudy si unikám, jakkoliv moc dobře vím, že úniku není, a nebude… a když se podívám, kudy jsem vlastně šla… na červenobílé smaltované ceduli zbývá písmenek sotva na jediné jméno. Dny tmy. Nejvyšší čas srovnat staré dluhy. Nejvyšší čas napsat o rukou v kapsách, vůni kávy, otlučeném cibuláku a spoustě jiných věcí. (Celý příspěvek…)

  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 45,520 čtenářů
  • Rubriky