Mimóza aneb mých 15 minut slávy :-)


Vždycky jsem si psala tak nějak sama pro sebe. Věci, které jsem považovala za publikovatelné, jsem ještě tak maximálně vyvěsila na SASPI (pro odvážné hledače – stále ještě tam asi budou k nalezení, stačí zadat Anna Bohuslavová) a víc o jejich osudu nepřemítala. Pak se přihodilo něco, co mě překvapilo možná víc než moje okolí. Ačkoliv jsem v to příliš nevěřila, stal se zázrak a v únoru 2011 mi vyšla sbírka básní.

Tedy, abych byla přesná: megazázrak a pidisbírka. Znám člověka, jenž ji směle přirovnává k záručnímu listu od žehličky (na rozdíl od jeho tvorby se ovšem tahle sbírka nepovaluje po Levných knihách). Navíc – vzhledem k tomu, že elektronika má ze zákona záruku pouhé dva roky, doufám, že se mýlí. A taky, že jakkoliv JE to kniha kapesního formátu, její četba bude přesto pro případné zájemce nezapomenutelná a zásadní.

Tuhle báseň mám z celé sbírky nejradši:

Kamikadze Woman

V tunelech zornic dunělo odchody 
a pod její umanutou písní
se odlupoval stín

I kdybych zestárla: Vezmeš mě za ruku?
Víš, až… viď že mě neopustíš?

Život se zužoval
Rostlo jen zdání vždy o krok nazad
A světlo v oknech 
nad lesklé plochy seker slov
Na šikmých střechách vzdechy deště

V obchodě s obnošeným šatstvem
plnila rukávy pánských košil
měkkými náručemi vzpomínek
A pak shrbená nad boxem mražených kuřat
nekonečně dlouho 
dlaní laskala ojíněné hřbety

… vy moje zplanělý
miminka – zachránit vás všechny…

Život se zužuje
a do šíje ji řeže popruh společného světa
Černobílý Japonec naposled 
vlaje černobílým prázdnem
malinké obrazovky
Její tělo se podvoluje pravěkým pohybům
Usíná v hromádce cizích kostí
a pod jazykem chuť té temné dřeně 
ne-smyslně šeptá: teď – teď – teď…!

Až tam kde výheň vnitřností
je záznamem 
a nebe příliš malé
pro ten pád 

____________________________________

Pidikniha ovšem nebyla úplnou prvotinou. V prosinci 2010 vydalo nakladatelství Krigl sborník básní Stavitelé chrámu poezie, kde mám na straně 50 a 51 taky svých několik centimetrů „slávy“.

Sborník ilustrovala Zora Jandová a dne 10.12.2010 se mu dostalo velkolepého křtu v prostorách Památníku Národního písemnictví.

___________________

A jdu-li proti proudu času – naprosto první projekt, díky němuž jsem se dostala ke knižní publikaci, vznikl ve spolupráci se spolkem Svatobor na konci roku 2009.  Díky dlouhodobé spolupráci je na světě knížka s názvem Malostranské hřbitovy – průvodce.

Do volného prodeje se asi nikdy nedostane, ale doufám, že posloužila účelu.

Kromě popisů osudů jednotlivých zde pohřbených známých i nyní již zapomenutých osobností včetně fotografií jejich hrobů, je na závěr knihy připojeno i několik básní.

Přidávám pár fotografií z knihy, celý soubor je k vidění i na rajčeti. /Technická poznámka – Explorer Vám galerii patrně nezobrazí :-( Doporučuji otevřít v jiném prohlížeči. např. Google Chrome/.

Reklamy
  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 45,520 čtenářů
  • Rubriky