O bezejmenných bitvách a zakopaných slunečnicích

img_0876Staré pravidlo říká, že jenom málokdy najdeme to, co právě hledáme… ale to, co místo toho objevíme, bohatě vyváží případný rozdíl v položkách. Já toho dne – krom zelené turistické značky – v podstatě nehledala nic. Jenom jsem po mnoha letech konečně vylezla na nejvyšší kopec v kraji. Naposledy jsem tu byla jako dvanáctiletá s tátou. Tedy –byla… Z našeho výletu si bohužel pamatuji jen útržky, protože mě někde v polovině kopce bodl hmyzák, s jehož jedem nebylo moje tělo až tak kamarád. Táta mě celou cestu zpátky do města až na pohotovost napůl nesl, napůl vlekl  jako žok pilin. Nebyla jsem žádný drobeček, a tak se mu trénink s pytli cementu na nekonečné stavbě rodinného domu v tu chvíli vážně vyplatil. (Celý příspěvek…)

Reklamy

Kung Pao František Peterka… aneb Probudit se doma

kung paoKdyž všichni odejdou, pavouci soukají magické sítě, jimž se žádný dreamcatcher hned tak nevyrovná. Ty nejdůležitější věci se dějou pokaždý, když nikdo není na dohled. Když osamí zahradní židle na verandě a vítr vyhání z popelníku šedavé vločky dávno studeného cigaretového popela, neviditelný měsíc stále couvá a kdesi pod smrčky se probudí první pták… třepotá se proklatě nízko nad velkými plochými kameny na dvoře olezlý psí ocásek. (Celý příspěvek…)

O červeném telefonu, panu Novákovi a počítání ponožek

908880_10200485661575537_625105130_nOd samého rána, kdy jsem roztřesená mrazivým povětřím stoupala na Vyšehrad a v promrzlých prstech držela svou první (pardón, druhou) cigaretu, mě pronásleduje otázka. Umíme se ptát?

Na kůži večera kreslím nehtem stopu nedosněného snu, a odpověď nepřichází.   (Celý příspěvek…)

O neviditelných krabicích, khaki vlnovkách a některých nocích

stMůžou za to fotky. Staré album s amputovaným srdcem. Obrázků v něm zbylo pomálu, v některých listech uprostřed černého kartonu zejí tržné rány. Ale i kdyby tam fotky byly – poznala bych někoho? Ta místa z vyprávěných příběhů, tam, kde se svět za osamělých nocí stává tekutým, jedno, zda červeným anebo bílým, vždy ale lehce – lákavě – nakysle… vinně. Lidi, kterým se ty příběhy děly…?

(Celý příspěvek…)

O mlze, Agfě Lupex a kvetoucím bezu

...Ještě to leží na židli pár kroků ode mne. Hnědé, horečně lesklé desky. Další nalezenec. Vůně cizího osudu zamčená do starého, časem zhrublého a vysušeného papíru. Něco jako úsměv. Kroky pod oknem, ve chvíli, kdy se setmělo a lehounce, téměř nesměle mrholí do betonu i zpustlých zahrad. Staré album fotografií.

Začnu tím, co vím. Nezpochybnitelně, téměř hmatatelně.

Pohled první: Bylo jich šest, někdy sedm. (Celý příspěvek…)

O bakelitu, dopisech beze slov a otevřených očích

o tměMyslím na letecké mapy měst. Na dopisy psané na papír, složený poté na třikrát do úzké, podlouhlé obálky, na slova vykroužená zeleným inkoustem. Na koncert Raviho Shankara, na který jsem tenkrát nakonec nejela, protože –

Ve staré lampě to několikrát nepříjemně prskne, a díky vypadlým pojistkám se celý dům na dvacet minut noří do tmy. Jsem si vědoma toho, že sousedi mě budou proklínat (Celý příspěvek…)

O otevřených oknech, cibuláku a mrtvé myši

domovyBláznivé sny, co se zdají k ránu.  Domov, který opouštíme – často nadlouho anebo daleko. Věci, kterým není čas porozumět. A pak jdu po únorové ulici, na dohled domu, kde jsem kdysi (taky) bydlela a ve svém bývalém bytě vidím otevřené okno.

Vybaví se mi barva dlaždiček v koupelně. Zlatožlutá. Pes někde v domě, štěkající často s přestávkami celou noc. Ta zvláštní setrvačnost bytí. Jdu po chodníku, co zítra zapadá sněhem (a já se proto budu muset pozorně dívat pod nohy a na rozdíl ode dneška kráčet zhruba takovým tempem, jako bych si v gatích nesla Pampersku volající urgentně po výměně) … ale dnes je dnes, a já jdu rychle, (Celý příspěvek…)

Bukowski s odbočkami přes Zlý časy a létající psy

flying dogCo mají společného Bukowski, ústřice a pivo s vůní uzeného? Buď je milujete na první ochutnání – nebo je nemůžete ani cítit. Ústřice sice můžu kdykoliv, ale ten den jsem je nejedla.  Hned ráno jsem ovšem poslepu sáhla po krabici s tarotovými kartami – a vytáhla Bukowskiho výbor z díla. A na tarot a pivo postupem času taky došlo.

Odbočka čas: není nic nebezpečnějšího, než vzbudit se o hodinu a půl dřív než obvykle a získat díky tomu zcela mylný pocit, že máte nekonečně mnoho času. (Celý příspěvek…)

O kočce v kredenci, Einsteinovi a ráně deštníkem

linka nebo kredencAž bude příště pršet, asi si deštník ponesu z domova tajně jako kontraband. Počítám totiž, že z něj Yasmína po svém nedávném zážitku bude mít dost dlouho tiky. Za všechno může čočka – prý je zdravá a podporuje imunitní systém, trávení a tajná zpráva č. VFRčř678.90 dokonce tvrdí, že Einstein byl geniální a kreativní právě díky konzumaci této luštěniny. Kdo by nechtěl být chytrý jako Einstein – a netrápit se počítáním vzorců a snahou chápat nepochopitelné teorie. Čočku je ovšem nutno uvařit, přičemž vaření je v mimoní domácnosti slovo jen o úroveň méně sprosté nežli slovo „vzorec“. I Mimo.ň ovšem matně tuší, že proces vaření se odehrává v kastrolech a dokonce i jeden kastrol vlastní! Už od září, kdy byl použit naposledy, byl uskladněn tam, kde se kastroly kupodivu většinou vyskytují – ve spodní skříňce kuchyňské linky. Ano, mami, už je to venku, tvá nezdárná dcera kredenc prostě nemá

(Celý příspěvek…)

Krátká poznámka o Egypťanech, Nokii a šablonách

728616_4783146068036_710048618_oZnáte to taky? Jednoho krásného – či méně krásného – dne máte toho, co vám před časem připadalo přinejmenším skvělé, tak akorát. Člověk je tvor nevděčný (hovořím čistě za sebe) a dřív nebo později i za naprosto nejideálnějších podmínek začne vyžadovat změny.

V dobách, kdy displeje mobilních telefonů byly jen černobílé (nebo spíš žluto-černé, případně zeleno-černé… zkrátka dvoubarevné, přičemž pozadí se jako barva příliš netvářilo), a kdosi vymyslel tu převratnou novinku – LOGO… vydržela mi jedna hloupoučká želva složená z humpoláckých čtverečků na displeji věky. (Celý příspěvek…)

O srdcové šestce, mýdlových bublinách a gravitaci

Srdcová šestkaDívám se, kam šlapu tak nějak ze zvyku. Kdo zná pražské chodníky, chápe asi proč. Občas je to málo platné, protože jsouc myšlenkami mimo tuhle planetu, stejně nevidím. Občas najdu korunu. (Zvláštní, jak málo lidí ztrácí bankovky v hodnotě nad 200 Kč. Ačkoliv, dvoustovku jsem kdysi taky potkala. Bohužel byla natržená, a jak ukázala následná cesta do banky, kam jsem ji šla vyměnit, jako bonus i falešná. Proces se sepisováním protokolu a vysvětlování, že já nic, já ji jen NAŠLA… to samo, mami… se vážně vyplatil…) (Celý příspěvek…)

Uvnitř jablka, nebe nad Stromovkou a Bombay Mix

Uvnitř jablkaV jednom snu, co se mi zdával na konci loňského léta, nad nebem (kdoví proč zimním) jak obtisky dávno vypitých černobílých káv zamrzali racci. A jako v podivném filmu, ten jediný, nezaměnitelný hlas říkal: BÍLE. Protože TAK tě vidím.  A já, tvář plná temnot z negativů, běžela jako oko na punčoše vstříc obzorům, jež poznáme jen po hmatu. Protože nevíme. A racka nevidět – . (Celý příspěvek…)

O nočním klidu, neviditelných květech a pohádkách

702258_4783167068561_682981358_nNěkdy se prostě příběh trefí do vzpomínky, a hudba začne hrát do sluchátek přesně tu melodii, kterou jsme ne a nemohli dát dohromady. Někdy je svět až po okraj naplněný pamětí – a jindy se vítr žene prázdným městem, a být suchým listem na nároží dvou ulic se zdá být jako docela odpovídající řešení.

Kdyby mi někdo řekl, že ve svém věku dám poslední padesátikorunu za knihu pohádek, poradila bych mu, ať se honem rychle probudí. (Celý příspěvek…)

O glóbusech, nesvátcích a ještě trochu tmy

glóbusDnes odpoledne to bude přesně rok, co jsem ho uviděla poprvé. Už asi nedopátrám, v kolik hodin, a ani jeden z nás to nepovažuje za důležité. Jestli čekáte popis nějakého epesního vánočního dárku, jste na špatném blogu. Ani žádné skandální odhalení se nekoná. Řeč je o glóbusu. (Celý příspěvek…)

O kabelce, mandarinkách a kočičím spánku

reálná velikostTenhle příspěvek se měl původně jmenovat Taška a já. Alespoň v době, kdy jsem ho tokijské domovnici slibovala, se téma „taška“ jevilo relativně jednoduše a nevinně.

Tedy – ne, že by se toho dělo tolik. V podstatě jde jen o tu větu, kterou jsem před pár měsíci několikrát z různých stran slyšela… a naivně jí uposlechla. Špatně spíš? Pořiď si kočičku! (Celý příspěvek…)

Anděl strázný, nedopsané povídky a cesty tmou.

luna nemáKdysi dávno jsem rozepsala (a je to TAK DÁVNO, že nedokážu zodpovědně říct, zda dopsala+ztratila anebo ani nedopsala… a ztratila… psal se rok 96, dost možná 97) povídku na téma Anděl strázný. Jak už název napovídá, hlavní postavou nebyla bytost z masa a kostí, anobrž anděl-smolař.   (Celý příspěvek…)

O chodících kalendářích, straně 147 a šťastných číslech

.....Ke své škodě jsem si vždycky pamatovala kde co. Bitvu u Thermopyl. Den, kdy mé mladší sestře vypadl první mléčný zub. Narozeniny tety Růženy z Chocně. Možná jsem měla být aspoň zticha. Moje mínus – nebyla jsem. Než jsem se nadála, stalo se ze mě něco, co matka nazývala „chodící kalendář“. V dobách, kdy se gratulace realizovaly výhradně formou pohlednic (protože trmácet se do Chocně či Podluží se našim přece jenom nechtělo a nejbližší telefonní budka byla v Lovosicích u nádraží a internet zněl spíš jako sprosté slovo), (Celý příspěvek…)

O volných rukou, kávě a hluchých krysách

Hladina souhlásek a samohlásek klesá až pod palubní deník, slova tečou z příběhu… Vsakují do ulic, kudy si unikám, jakkoliv moc dobře vím, že úniku není, a nebude… a když se podívám, kudy jsem vlastně šla… na červenobílé smaltované ceduli zbývá písmenek sotva na jediné jméno. Dny tmy. Nejvyšší čas srovnat staré dluhy. Nejvyšší čas napsat o rukou v kapsách, vůni kávy, otlučeném cibuláku a spoustě jiných věcí. (Celý příspěvek…)

O zeleném koriandru, vodě a nevyřčených otázkách

Úmysl zakoupit svazek čerstvého koriandru mě pronásledoval  asi měsíc. Potíž tkví v tom, že sice vařím docela ráda, ale kazit si sobotu nakupováním se mi nechce. V mimoní kuchyni vládne bohulibý chaos – nakonec, mohl-li takto vzniknout vesmír, je to systém dost dobrý i pro vaření kuřete na kari anebo dýňové polévky.   (Celý příspěvek…)

O ukradených květináčích, panenkách a konvalinkách.

Ležela obličejem k zemi pár kroků od Olšanských hřbitovů. Plastová panenka-mimino, v bledě modrém oblečku – v souladu s počasím krátké rukávy i nohavičky. Hračka neurčitého pohlaví s tupým výrazem v nepřirozeně růžovém obličeji. TO. Málem jsem se o ni přerazila. No, aspoň bude zajímavá fotka, napadlo mě, zatímco jsem se ne zrovna elegantně vyrovnávala s následky přitažlivosti zemské. Potom mi došlo, že asi někomu… patří. Nebo patřila. A hele –

Pár kroků přede mnou, stále ještě na dohled, tatík venčící děcko hučel do telefonu nalepeného u levého ucha. Holčička (předpokládejme, že chlapečkům se podobné hračky nekupují) přešlapovala opodál, (Celý příspěvek…)

O některých dnech, vyhraných sázkách a vůni lučních kopretin

/Martě N./

Některé dny jsou prosvícené zvláštním světlem, které – jak tak zalévá všechno nepopsatelným jasem – nevidíme a které pochopíme až v dlouhém, teskném ohlédnutí, s pachutí kradených bonbónů v ústech. Některé dny žijeme více, než v ty druhé. A pak přijdou ty třetí – a my to třeba konečně pochopíme.

Dívám se zpět a vidím sametovou, vpravdě nádhernou, sladce vonící broskev (Celý příspěvek…)

Rybičky s hořčicí

Dát si kyselé rybičky s hořčicí a zapít to ledově vychlazeným mlíkem pro mě jaktěživo nebyl problém. Stejně tak jako červená řepa a na ni pribiňák. Nebo mnohem později zmrzlina se šlehačkou, pivo a lentilky. To bude tím, že máš kachní žaludek jako děda, říkávala máma.

(Celý příspěvek…)

  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 44,785 čtenářů
  • Rubriky

Oldwomen's Blog

žití ve stepní krajině

delibety

Made by love

Bohyně Jin to nikdy nevzdává

Přešlapy a držkopády, co mě nezabily, posílily a taky občas pobavily

HR Barbar

A jak řídíš lidi ty?

Jolana88's Weblog

a já si plácám...

SLOVOSLED

ondřej fér | centrální úložiště

Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

frangipani.cz

Journal about world of niche, art and indie perfumery

Od věci II

Co mě jen tak napadlo. Pokračujeme v novém

U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY

No sports, just whisky and cigars. Winston Churchill

Vonrammstein's Blog

Zápisky politicky nekorektního katolíka

We And The City - Dvě Třicítky Ve Městě

Dvě Třicítky řádí ve městě a nebojí se o tom napsat. Ku radosti všech zúčastněných...