O bezejmenných bitvách a zakopaných slunečnicích

img_0876Staré pravidlo říká, že jenom málokdy najdeme to, co právě hledáme… ale to, co místo toho objevíme, bohatě vyváží případný rozdíl v položkách. Já toho dne – krom zelené turistické značky – v podstatě nehledala nic. Jenom jsem po mnoha letech konečně vylezla na nejvyšší kopec v kraji. Naposledy jsem tu byla jako dvanáctiletá s tátou. Tedy –byla… Z našeho výletu si bohužel pamatuji jen útržky, protože mě někde v polovině kopce bodl hmyzák, s jehož jedem nebylo moje tělo až tak kamarád. Táta mě celou cestu zpátky do města až na pohotovost napůl nesl, napůl vlekl  jako žok pilin. Nebyla jsem žádný drobeček, a tak se mu trénink s pytli cementu na nekonečné stavbě rodinného domu v tu chvíli vážně vyplatil. (Celý příspěvek…)

Reklamy

Z deníku Lenošky II aneb 2015 in review

IMG_20151125_004342Zatímco vánočním tikům odolávám poměrně úspěšně, bilanční hnutí konce roku mě ani letos nenechává úplně lhostejnou. Zčásti proto, že je co bilancovat… a poslední jemné kopnutí (s razancí a přesností ne zcela střízlivé obsluhy benzinové pumpy v Prostředních Kotěhůlkách těsně před zavíračkou) mi poskytl jako již tradičně WordPress automat. (Celý příspěvek…)

Do Pyšel

unnamed (1)Často věříme, že víme, proč co děláme. Zdá se nám, že přesně známe důvody svého počínání – a přece nevíme vůbec nic. A kdybychom věděli, těžko říct, jestli by to bylo v danou chvíli k něčemu dobré.

Když jsem se v neděli vydávala na cestu do Pyšel, nejela jsem tam proto, abych si otrhala poslední letošní rajčata (Celý příspěvek…)

Z deníku Lenošky

 

1Před několika měsíci jsme se – můj tehdejší zaměstnavatel a já – víceméně přátelsky dohodli, že půjdeme každý svou vlastní cestou. Vzhledem k tomu, že svým spádem tato dohoda až podezřele připomínalo náhlou příhodu břišní, byla jsem zpočátku na rozpacích,  jak s nabytou svobodou co nejlépe naložit. A také jsem se musela rozhodnout, je-li svoboda skutečně svobodou. Asi tři týdny trvalo, než jsem dospala nastřádaný deficit. A od té doby si to užívám.

Mimo jiné:

a) už se nebudím s nutkáním co nejdříve se zalogovat. Nemočím tak, abych stihla pauzu mezi načítáním dvou dokumentů. Přibývá dní, kdy potravu konzumuji vsedě. (Celý příspěvek…)

Postavme se k tomu čelem aneb 2014 in review

… musím říct, že pokud by nezaujatý pozorovatel soudil mimoní hemžení čistě podle publikační čilosti v uplynulých 12 měsících, musel by nabýt dojmu, že Mimoň usnul mimořádně tuhým ne zimním, ale celoročním spánkem. Přepočet na vlaky newyorské podzemky to moc nevylepší. (Řiká se tom EUFEMISMUS, vážení…).

O čem všem jsem mohla v roce se čtrnáctkou na konci psát a nepsala jsem? O loupání pomerančů. O výletech do antikvariátu, o cestách do nemocnic a z nemocnic, o vůni sedmikrás a o štípání dřeva. O rozchodech, zklamáních, nových začátcích, přibouchnutých dveřích (a polámaných nehtech), o Boudě budce a Kasperu Stillerovi, o kočkách, snech a odcházení. O sněhu, který nenapadl, o dalším – tentokrát vážně posledním stěhování, o černých svetrech a bledě modrých očích, o chuti rudého vína a taky o dnech tmy.

I o sobě. O tom, jak vidím tenhle svět, který je krásný i krutý i tehdy, když se zrovna nedívám. A tehdy možná ze všeho nejvíc. O tom, že i já jsem často… taková. Nechápající. Divná. Bezcitná. Raději trapná, nežli instantní.

Kéž bych to všechno dokázala letos dohnat. Psát. Žít. Přemýšlet. Sdílet. Věřit. Ano. Protože stále platí to staré dobré předsevzetí: nepřestanu věřit ve svou šťastnou hvězdu, i kdyby se nakonec ukázalo, že jsou to jen světla ujíždějícího autobusu. Ano. Tak o tom. Ze všeho nejvíc.

Here’s an excerpt:

A New York City subway train holds 1,200 people. This blog was viewed about 6,600 times in 2014. If it were a NYC subway train, it would take about 6 trips to carry that many people.

Click here to see the complete report.

  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 44,785 čtenářů
  • Rubriky

Oldwomen's Blog

žití ve stepní krajině

delibety

Made by love

Bohyně Jin to nikdy nevzdává

Přešlapy a držkopády, co mě nezabily, posílily a taky občas pobavily

HR Barbar

A jak řídíš lidi ty?

Jolana88's Weblog

a já si plácám...

SLOVOSLED

ondřej fér | centrální úložiště

Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

frangipani.cz

Journal about world of niche, art and indie perfumery

Od věci II

Co mě jen tak napadlo. Pokračujeme v novém

U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY

No sports, just whisky and cigars. Winston Churchill

Vonrammstein's Blog

Zápisky politicky nekorektního katolíka

We And The City - Dvě Třicítky Ve Městě

Dvě Třicítky řádí ve městě a nebojí se o tom napsat. Ku radosti všech zúčastněných...