O přejeté kočce, chemlonových trepkách a Rajském zátiší

Chraň tě ruka Páně, kladla mi na srdce máma, říct, že něco NEJÍŠ. Jakkoliv jsem své příbuzenstvo v plné šíři dostala šanci poznat a ocenit až pár let po tátově smrti a sociální kontakty mých rodičů se v době mého dětství omezovaly povětšinou na sporadické návštěvy u Špalkových a Miládky s Rudánkem, občas bylo přece jen zapotřebí oplatit tetě Anče její inspekční návštěvu, při níž teta stihla zjistit statistický koeficient děravých utěrek umně namíchaných do prádelníku mezi utěrky nové a nepropálené, (Celý příspěvek…)

Reklamy

O sběratelské vášni, Liberci a zeleném batohu

jizd_00001Když sbírat, tak sbírat, prohlásil táta a já se otráveně táhla za ním. Původně to byla vlastně docela legrace. Brouzdali jsme sem a tam a pilně koukali pod nohy. Po čase jsem z toho začínala šilhat. Bývaly totiž sotva vidět od země. Malé, hnědé… ne, polednice to kupodivu nebyly. Ani hříbky ne. (A ani to, co si teď myslíte ne!) Pohled upřeně sledující prostor pod nohama, krok-sun-krok… jsme s tátou pátrali po nádražních halách, nástupištích a peronech po lepenkových jízdenkách. S vyrudlým armádním tlumokem na zádech ovšem vypadal táta opravdu trochu jako zbloudilý houbař. (Celý příspěvek…)

O barvách černobílých fotek, Shirley Temple a kopretinách

stObálky zásadně otevírám na kratším konci – eliminuje se tím nebezpečí, že by obsah samovolně vypadl na podlahu. Z té, kterou jsem před časem našla založenou ve Slovenských hradech, tak jako tak téměř nemělo co vypadnout. Dopis uvnitř vydal na jednu malou stránku vytrženou z linkovaného sešitu. Nevíme, co máme, a nepochopíme to ani za mák, dokud to neztratíme… šeptal kdosi mezi řádky tátovým hlasem a já nechápavě zírala na pulzující kličky jeho písma dotčeného věkem a postupující chorobou.

Je ráno. Jdu podél řeky, odervané paže stvolů hrnou své nářky z břehů a v brance tmy se pootevře slovo šeptané stále dokola. (Celý příspěvek…)

O Kazimírovi, sublimaci a tlusté kočce

862206_10200390335272439_714411685_nZnám pár lidí chovajících hady. Želvu nádhernou. Papoušky velikosti malého psa. Pavouky, červy, podivné tvory, u nichž nezasvěcený pozorovatel často nemá jistotu, na kterém konci těla se nachází hlava zvířete. Líbí se mi. Jsou zajímaví, úžasní, zvláštní a netradiční. Líbí se mi, především pak proto, že je nemusím mít doma. Ještě tak psa či kočku, případně obojí zároveň, a to mi vlastně vždycky stačilo. Co se hlemýžďů nalovených na zahradě týká, nebyli určeni k chovu. Kdyby je bývala máma předčasně nevysypala zpět do lopuší, měli se stát předmětem dlouhodobého výzkumu. (Celý příspěvek…)

O střepech, přitažlivosti zemské a Ježíškovi

2013-02-19 09.44.00Těžko říct, zda existují dny vhodné pro domácí katastrofy. Zda jsou některé alespoň rámcově vhodnější než jiné. Kromě toho, že byl táta domácí kutil se sklonem přitahovat karamboly podobně, jako vzrostlá osamělá borovice přitahuje blesky, byl i sběratelem. A nesbíral jen pazourky, hliněné střepy a kusy brnění, na jejichž rubu se nakonec po očištění objevil malinkým písmem vyražený nápis  Závody Jana Švermy n. p.

Všechny jeho pokusy o založení unikátní sbírky stojí za vzpomínku, nicméně kauzu „skleník“ asi nepřekoná žádná.

Skleník nebyl žádné primitivní pařeniště pěstitele rajčat a okurek. I když v daném případě by to asi bývalo bylo mnohem užitečnější. (Celý příspěvek…)

Kambrium, ordovik, třetí řada a nepřečtené dopisy

letter1Nejlepší kousky se krčily vždycky ve třetí řadě a neřekla bych, že jediným důvodem byl nedostatek místa. Tvář knihovny nastavovala všechny ty Dickense, Tiché Dony, Psohlavce a Babičky. Mezi regály vládl mrtvolný klid stokrát přežvýkaných vět a frází, které dávno pozbyly smyslu. V řadě číslo dvě stála naskládána prakticky celá produkce edice Smaragd, a celá řada brožovaných knížek z per takových autorů jako byli I.M.Jedlička a V.P.Borovička, několik románů o lásce s beznadějně šťastným koncem (Celý příspěvek…)

O větru v dubnu, straně 56 a hledání pokladů

...… stromy nám nic nevyprávějí, protože nerozumíme jejich řeči. Chystala jsem se vystoupat po schodech na Železniční most, větve lipek na nábřeží se chvěly ve studeném větru. Bylo to, jako by povědomý hlas uprostřed efektně nasvícené scény zřetelně, a přesto tiše deklamoval jakousi větu v jazyce, jemuž nerozumím: Ambapo ni wewe?

Při troše štěstí by se to dalo svést právě na ten vítr. Na vítr, na tisíciokou šálu z Marks and Spencer, na přetržený řetízek. (Celý příspěvek…)

O vůni nikotinu, logistice a Gustavu Freytagovi

.........Někdo má babičky dvě, někdo jen jednu, jiný naopak tři i více. Já babičku neměla. Ani mi nechyběla – měla jsem Miládku.

V kuchyni u Miládky, ve vilce za lovosickým viaduktem, kde žila s manželem Rudánkem a proměnlivě velkou smečkou na ulici posbíraných psisek, bylo vždycky dobře. Dokonce i tehdy, když jí došly cigarety (Celý příspěvek…)

O nočních můrách, švestkové modři a zácloně v kuchyni

....Některé noční můry se zjevují potřísněny krví předchozích obětí, dech jim páchne jako roky nečištěný záchod a z kapsy kouká škrtidlo. Další si libují v tom, jak vám v té nejméně vhodné chvíli ušmiknou zapínání u kalhot a nechají je uprostřed celofiremního meetingu spadnout ke kotníkům. A ty úplně nejpříšernější jsou ze sladce růžového akrylu, opatřeny hnusnými kulatými, věčně se rozpínajícími knoflíky doprovázeny vyčítavou otázkou A proč nenosíš ten svetr, co jsem ti upletla k vánocům?

Já vím. Mohlo být i hůř. (Celý příspěvek…)

O třešních, běhu v protisměru a Adamovi

............Někdy stačí málo a člověk si vzpomene. Někdy se objeví jen povědomá křivka obzoru, krajina ne nepodobná ležícímu ženskému tělu, šedomodrý opar nad kopci – a ty už víš. A někdy musíš dojít až pod ten kopec, kde nakonec namísto oparu čekají dvě ošátkované báby – jedna těstovitě kyprá, druhá snědá a vysušená jako makrela – prodávající na provizorním stolku krvavě červené třešně, aby vzpomínka vykoukla zpoza rohu. A jindy to chvíli trvá. (Celý příspěvek…)

O trati číslo 087, mávání vlakům a šišaté kočce

........Myslím na zvláštní vůni ranních nádraží. Na slepé koleje, kde podobny unaveným krokodýlům pospávají šedé tuby odstavených vlaků. Z vystydlých sedaček tlačíš dlaní ven příběhy těch, co tudy prošli, pohledy z oken do pohyblivé tmy, starosti, vrásky, úsměvy a těšení. Při dosednutí ta unavená koženka odfoukne – jako by řekla  Je to dávno. (Celý příspěvek…)

O bábovkách, hrubých rukou a hledání pokladů

....Dívám se do tmy a nevěřím, že TAM nejsi. V dávno již studené kávě plave smítko, muška nebo snad osudové znamení. Převěsila jsem všechny obrázky, některé nyní číhají za rohem vzhůru nohama a já konečně tuším, co mi chtěly říct.

Nevěřit nestačí.

Ta posedlost hebkou srstí – jedno, zda koček, králíků či skřítků. (Celý příspěvek…)

O svátku nehořlavých svíček, kočovnících a zeleném čaji

....Ještě tak před měsícem bych se bývala byla schopná vsadit o cisternu piva, že slovo „displej“ nemůže být ženského rodu. A ještě dnes ráno jsem se domnívala, že ve starožitné dóze z tmavomodrého skla je zásoba čajových svíček aspoň na týden dopředu. Což o to, svíčky jsou. Jenže nehoří. Ani jedna!

Skrze sklo není vidět nic, jen stíny. Je slyšet pouze tiché přesýpání oblých kusů parafínu obalených tenkou hliníkovou slupkou. (Celý příspěvek…)

O černé barvě, pratetě v noční košili a chlebu s paštikou

....Přej si něco pořádnýho, říkali mi, když jsem si k vánocům, k narozeninám, při každé myslitelné příležitosti přála černý tulipán. A tak jsem pokaždé přihodila obligátní blok a fixky… a dál vskrytu duše prahla po neexistujícím černém tulipánu.

Vždycky jsem měla fatální slabost pro černou barvu. Naopak jsem nesnášela červenou, do níž mě oblékali prvních deset let. Před další potupou mě spasilo jen to, že jsem dorostla do velikostí, při jejichž vyslovení prodavačky v dětském oddělení pohoršeně pozvedaly obočí. (Celý příspěvek…)

O hodinkách po tátovi, hastrmanovi a bolavém zubu

....Před několika dny jsem potřebovala Surgam. Poměrně urgentně. V šuplíku, kde tohle nedostatkové zboží skladuju, jsem ovšem našla jen dávno nepružící pružné obinadlo –  čímžto se kolem mne lehce mihla svůdná myšlenka, že pokud mě ten hnusný zub nepřestane bolet, pořád ještě se můžu kvalitně obinadlově oběsit (omyl: nemůžu. Neumím uvázat smyčku a těžko s podobným přáním budu obcházet sousedy). (Celý příspěvek…)

O otevřených oknech, cibuláku a mrtvé myši

domovyBláznivé sny, co se zdají k ránu.  Domov, který opouštíme – často nadlouho anebo daleko. Věci, kterým není čas porozumět. A pak jdu po únorové ulici, na dohled domu, kde jsem kdysi (taky) bydlela a ve svém bývalém bytě vidím otevřené okno.

Vybaví se mi barva dlaždiček v koupelně. Zlatožlutá. Pes někde v domě, štěkající často s přestávkami celou noc. Ta zvláštní setrvačnost bytí. Jdu po chodníku, co zítra zapadá sněhem (a já se proto budu muset pozorně dívat pod nohy a na rozdíl ode dneška kráčet zhruba takovým tempem, jako bych si v gatích nesla Pampersku volající urgentně po výměně) … ale dnes je dnes, a já jdu rychle, (Celý příspěvek…)

O mlčení, králíkovi v alobalu a… Bobino, fůj!

....V předchozím příspěvku jsem se pozastavila nad tím, že kočka zachvácená panikou z nemožnosti vyprostit se ze škvíry mezi zdí a překližkou ani necekla (a pokud snad ano, nebylo to slyšet), ale… je ticho vždycky totéž jako mlčení?

Zážitek, který mi to připomnělo, se týká „mého“ posledního, třetího, zrzavého úchyla. Narazila jsem na něj pár let po příhodě v parku. (Celý příspěvek…)

O pravdě, fazolkovém zaklínadle a modrých dracích

nezavařuju........ zatím. Velká porcelánová mísa ne a ne zajet do horní poličky. Setrvale do čehosi narážela.

Překonala jsem se a vyšplhala na židli. Chvíli to sice vypadalo bledě (má roztřesená kolena naštěstí viděla jen kočka, a ta si myslí svoje, ale nekomentuje), ale povedlo se: z nejzazších pozic jsem vylovila starou zavařovací sklenici. Prázdnou. Musela v bytě zůstat ještě po předchozích nájemnících.

V tu chvíli mi v paměti vyplula dávno zapomenutá věta… Nechceš ňáký fazolky?  (Celý příspěvek…)

O René Motlíkovi, sbírání bodů a červnovém dešti

....Mělo pršet celý den. Ale nepršelo. Nepršelo ani v noci – v noci lilo. Ta vlhkost ve vzduchu mi něčím připomněla staré domy v Sydney. Nikdy nevyschnou docela. Vždycky budou vonět tmavě zelenou, secesní vůní něčeho, co, jakkoliv máme na dosah, nikdy nemůžeme uchopit.

A kartičku máte? Zeptala se zdravotní sestra v do bleda seprané uniformě. Potřásla odbarvenou hlavou, vypadala celá, jako by ji někdo příliš dlouho máčel v SAVU.

Kartičku?

Nechápavě jsem jí podstrčila pod nos občanku – Nic jinýho nemám. (Celý příspěvek…)

Něco jako štěstí aneb o pravé kapse, T3R a věšení záclon

...Dva předchozí texty se mírně škodolibě trefovaly do úchylek těch druhých. V zájmu zachování (iluze) harmonie je na čase zamířit do vlastních řad. Když se tak zamyslím nad souborem vlastních úchylek, najednou ani nevím, kterou vybrat dřív.

Pro méně trpělivé čtenáře – o čem to NEBUDE: vážně nemám sklon provozovat sex v převlékacích kabinkách kteréhokoliv módního řetězce. Nadto jediným butikem, (Celý příspěvek…)

O strašlivé pionýrce, vyhraných sázkách a šeříkovém křoví

...........Jak už jsem psala v předchozím příspěvku, svět mého dětství se podivíny, úchyly a blázny jen hemžil. Občas jsem se mezi nimi skoro ztratila a dost často si vlastně připadala jako ryba ve vodě.

Kromě zážitků s podivnými pány v  prostředcích hromadné dopravy i jinde (…) jsem v těch časech doslova  žila bizarními sázkami. (Celý příspěvek…)

O ruce na koleni, pozdních příchodech a pavoučkách

... Svět je plnej úchylů, vtloukali mi rodiče od mala do hlavy, a jakkoliv většinou nemívali pravdu, v tomhle se nemýlili. Nevím, kolik pánů s baloňákem velkoryse dokořán potkala za svůj život moje máma v parcích těch mnoha měst a městeček, kde za celý svůj život stihla bydlet, ale mně se celkem dařilo. A nejenom v parcích. (Celý příspěvek…)

  • Nové MIMO

  • Prošlo MIMO

  • Nejčastěji čtené

  • Vložte prosím svou e-mailovou adresu pro zasílání nových příspěvků.

    Přidejte 278 dalších sledujících

  • Návštěvy

    • 45,113 čtenářů
  • Rubriky

Oldwomen's Blog

žití ve stepní krajině

delibety

Made by love

Bohyně Jin to nikdy nevzdává

Přešlapy a držkopády, co mě nezabily, posílily a taky občas pobavily

HR Barbar

A jak řídíš lidi ty?

Jolana88's Weblog

a já si plácám...

SLOVOSLED

ondřej fér | centrální úložiště

Bohuslav Brouk

Zde trapno existovat

frangipani.cz

Journal about the world of niche, art and indie perfumery

Od věci II

Co mě jen tak napadlo. Pokračujeme v novém

U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY

No sports, just whisky and cigars. Winston Churchill

Vonrammstein's Blog

Zápisky politicky nekorektního katolíka

We And The City - Dvě Třicítky Ve Městě

Dvě Třicítky řádí ve městě a nebojí se o tom napsat. Ku radosti všech zúčastněných...